English (Angličtina)
Čeština
Dne 18.–20. března 2019 pořádá Velvyslanectví Dánského království Česko-dánské dny vody 2019. Cílem je otevřít dialog mezi českými a dánskými subjekty o snižování spotřeby vody a dalších vodohospodářských výzvách v průmyslové výrobě, ale i veřejném sektoru.
Rozhovor se hydrobiologem RNDr. Jindřichem Durasem, Ph.D., předsedou České fosforové platformy, z. s., členem Výboru České limnologické společnosti, z. s.
Rybníky utvářejí charakter krajiny na mnoha místech v České republice, v některých oblastech jsou dokonce dominujícím krajinným prvkem. Nejznámější současnou rybníkářskou oblastí je bezpochyby Třeboňsko, najdeme u nás ale i další významné soustavy.
Konference Rybníky již tradičně probíhá v červnu a je pořádána jako dvoudenní akce s večerním neformálním posezením plánovaným vždy na první večer. První den je zaměřen na celkovou problematiku rybníků a přináší široké spektrum pohledů na tyto významné krajinné prvky.
Problematika výstavby, provozu a oprav malých vodních nádrží (včetně suchých nádrží) a ochranných hrází na tocích je v naší republice trvale aktuální, a to bez ohledu na momentální hydrologické podmínky, tj. nejen pro extrémní období povodní i sucha posledních let.
Rozhovor s významným českým hydrotechnikem prof. Ing. Vojtěchem Brožou, DrSc., o jeho kariéře v oblasti vodního hospodářství, jeho pohledu na současná vodní díla a jejich tvorbu atd.
Pro mnohé to je nejkrásnější přehrada u nás, s unikátními romantickými prvky na koruně. Je vedena v seznamu národních kulturních památek ČR pod poněkud zvláštním označením Vodní elektrárna – přehrada Les Království v Bílé Třemešné, i když to zřejmě není zásluhou samotné vodní elektrárny.
Dne 11. září 2018 proběhl na Novotného lávce v Praze pod záštitou odborné skupiny Odpadní vody-čistota vod při ČVTVHS, z. s., a ve spolupráci s odbornou skupinou ČAO při České asociaci pro vodu akreditovaný seminář zaměřený na revize domovních čistíren o velikosti do 50 EO.
Tradiční setkání vodohospodářské veřejnosti, zástupců státní správy a samosprávy, které se již vžilo pod označením Národní dialog o vodě, se konalo ve dnech 18.–19. září 2018. Letošní, již osmé pokračování akce, přineslo dvě organizační změny.
Již více než 60 let je ve Výzkumném ústavu vodohospodářském řešena problematika výskytu a chování radioaktivních látek ve vodě. Se sledováním přírodních a umělých radionuklidů v hydrosféře započal již v roce 1956 tým pod vedením Dr. Ing. Jaroslava Bulíčka.
Příspěvek představuje návrh obsahu plánu pro zvládání sucha a nedostatku vody v ČR. Plán je základní dokument ochrany před následky sucha. Slouží ke koordinaci činností v daném území v období sucha a nedostatku vody.
V rámci projektu Sucho byl na území České republiky zahájen komplexní monitoring vodních toků a pozemků v jejich povodích za účelem vyhodnocení vlivu realizací revitalizačních akcí, které mají chránit před dopady sucha.
Na tyto a jiné otázky nám odpověděli odborníci, kteří denně přichází do styku s problematikou sucha a nedostatku vody.
Dne 30. května se na Novotného lávce v Praze uskutečnil seminář Suché období 2014–2017: vyhodnocení, dopady a opatření pořádaný Českou vědeckotechnickou vodohospodářskou společností ve spolupráci s Českým hydrometeorologickým ústavem a Výzkumným ústavem vodohospodářským T. G. Masaryka, v. v. i.
V současnosti jsou hlavními zdroji tritia v životním prostředí přetrvávající dopady atmosférických testů jaderných zbraní v minulém století, tritium vypouštěné jadernými zařízeními a jeho přirozená produkce v atmosféře. Díky jeho všeobecné přítomnosti a příznivým vlastnostem je tritium ve formě HTO využíváno jako stopovač v podzemních a povrchových vodách.
V dubnu 2018 se konal v Bruselu mezinárodní workshop zaměřený na posuzování významnosti nepříznivých vlivů plánovaných opatření na užívání nebo širší prostředí silně ovlivněných a umělých vodních útvarů. Tato problematika souvisí s implementací Rámcové směrnice o vodách 2000/60/ES a harmonizací úrovně dobrého ekologického potenciálu mezi členskými státy EU.
Rozhovor s hydrobioložkou RNDr. Zdeňkou Žákovou, CSc., na téma její dlouhodobé praxe, přírodních čistíren a projektu Zatopené kulturní a přírodní dědictví jižní Moravy.
Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka, v. v. i., Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky (AOPK ČR), Rada Českého rybářského svazu, z. s. (ČRS), a místní organizace Českého rybářského svazu Lysá n. Labem (MO ČRS Lysá n. Labem) společně s Odbornou skupinou – Komisí pro rybí přechody při AOPK ČR uspořádaly v rámci Světového dne migrace ryb (WFMD) již druhý ročník osvětové akce pro děti, mládež a širokou veřejnost tentokrát s názvem „Kam putují ryby?“
Již tradiční XXV. konference Radionuklidy a ionizující záření ve vodním hospodářství se uskutečnila ve dnech 24.–25. 4. 2018 v hotelu Clarion v Českých Budějovicích. Odborným garantem byl Ing. E. Hanslík, CSc., (VÚV TGM, v. v. i.) a organizačním garantem Ing. V. Bečvář, CSc. (ČVTVHS, z. s.).
Dne 24. května 2018 se konalo na Novotného lávce v Praze zasedání Valné hromady ČVTVHS, z. s.
Rozhovor s ředitelem Českého hydrometeorologického ústavu Mgr. Markem Rieder na téma jeho dlouholetého působení ve VÚV TGM a jeho zkušeností s vodou. Jaké jsou jeho plány do budoucna?
Ohře je jednou z řek, na kterých se zčásti zachovala původní struktura toku se zastoupením mělčích proudivějších úseků s hlubšími tůněmi a tišinami. Toto je i důvod, proč se na Ohři vyskytuje několik chráněných živočichů, kvůli kterým byla na řece Ohři vyhlášená evropsky významná lokalita (EVL).
Nejstarší dějiny Peru jsou obvykle spojovány s říší Inků. Je pravda, že za vlády Inky Pachacutiho se jednalo o říši, která na jihoamerickém kontinentu neměla obdoby. Když Pachacuti v r. 1471 zemřel, táhla se jeho říše na území dlouhém 3 800 km od dnešního Chile na jihu po Ekvádor na severu a zčásti zasahovala i do území dnešní Argentiny, Brazílie a Bolívie
Znalecký ústav bezpečnosti a ochrany zdraví, z. ú., je nezávislá instituce, která se zaměřuje na znaleckou, vědecko-výzkumnou, vzdělávací a osvětovou činnost v oblasti bezpečnosti práce, ergonomie, požární ochrany, prevence nehod a havárií, hygieny práce včetně radiační, bezpečnostního inženýrství a risk managementu.
V roce 2017 pokračovala standardní činnost, výbor společnosti se sešel desetkrát, jednání se vždy účastnili členové kontrolní komise. Valná hromada se konala 24. května na Novotného lávce a byla nevolební. V plánu roku 2017 bylo třináct odborných akcí, přičemž některých jsme se účastnili pouze organizační, propagační či personální spoluprací (Sedimenty vodných tokov a nádrží, 18th International Conference on Transport and Sedimentation of Solid Particles, Vodní nádrže 2017 a Vodní toky 2017).
Rozhovor s ředitelem odboru ochrany vod na Ministerstvu životního prostředí Mgr. Lukášem Zárubou na téma hraničních vod, posuzování vlivů na životní prostředí a mnoho dalšího.
V rámci dokumentárního cyklu České televize „Hledání ztraceného času“ (460 dílů) byla též odvysílána samostatná část (tzv. tematická minisérie) „Vltava v obrazech“, která představila nejdelší českou řeku Vltavu. Soubor filmových dokumentů má celkem 86 dílů (26 hodin vysílacího času) a systematicky postupuje od pramene řeky až k jejímu soutoku s Labem v Mělníku.
Pokud jde o odborné akce v roce 2018, lze v této chvíli uvést několik záměrů, které se časem budou zpřesňovat (názvy, popř. zaměření) a nepochybně i doplňovat dalšími.
Rozhovor se zabývá rozborem aktuální situace v oblasti dnes často diskutovaných ochranných pásem vodních zdrojů. Otázky zodpovídají odborníci Ing. Jiří Novák z Vodárenské akciové společnosti, a. s., v Brně a Ing. Petra Oppeltová, Ph.D., z Mendelovy univerzity v Brně.
Článek přináší základní informace o současném stavu odkanalizování a čištění odpadních vod v Moldavsku. Tyto údaje jsou shrnutím poznatků z průzkumu jednotlivých lokalit (zpravidla měst nad 10 000 obyvatel) provedeného v rámci projektu zahraniční rozvojové spolupráce ČR.
Pojednávanou problematiku možného dopravního využití řeky Moravy a Dyje až po Mušov je možné rozdělit na dvě historicky doložené, poměrně časově krátké, etapy, u kterých lze shledat jen minimální vzájemné souvislosti.
Vnitrozemská vodní plavba se v 19. a 20. století stala ve všech rozvinutých státech rovnocenným partnerem silniční a železniční dopravy, vhodným zejména pro přepravu nákladů na střední a velké vzdálenosti. Podnět k výstavbě kapacitní labsko-vltavské vodní cesty a výkonné, ekologicky vhodné i levné nákladní dopravě po Vltavě a Labi až k německým hranicím dal koncem 19. století zemský výbor tehdejšího Českého království založením tzv. Kanalizační komise.
Základním tématem projektu je zamyšlení nad tím, co vše zmizelo pod hladinami vodních nádrží. Toto téma je zde zobrazeno z pohledu mnoha oborů charakterizujících kulturní a přírodní dědictví, jako je historie, vodní hospodářství, hydrobiologie, hydrochemie, geografie, jakost vod a krajinná ekologie.
Všechna tři zatopená území ležela v odlišném přírodním prostředí, které výrazně formovalo jejich osudy. Pro poznání proměn osídlení mají nezastupitelný význam archeologické prameny. Jestliže před budováním Vranovské a Brněnské přehrady nebyl v předstihu proveden žádný archeologický výzkum, takže jsme odkázáni jen na poznatky z okolí, pak před budováním vodního díla na řece Dyji byl zatopený areál soustavně archeologicky zkoumán.
Období se zabývá dlouhým vývojovým obdobím, které prodělaly později zatopené obce v souladu s vývojem moravského venkova od doby raného novověku do počátků formování občanské společnosti, život obyvatel ovlivňovalo nevolnictví, poddanství, robotní práce a vrchnostenská správa majitelů panství.
Budování vodních nádrží (přehrad) zásadně mění přírodu a krajinu nejen na zaplaveném území, ale i mimo něj, včetně všech struktur a vazeb. V rámci řešení projektu Ministerstva kultury ČR Zatopené kulturní a přírodní dědictví jižní Moravy (DF13P01OVV012) byla věnována pozornost třem jihomoravským lokalitám – Vranovské přehradě, Brněnské přehradě a vodnímu dílu Nové Mlýny.
V rámci řešení projektu Zatopené kulturní a přírodní dědictví jižní Moravy bylo shromážděno velké množství údajů o složení společenstev vodních a bažinných rostlin v řekách Svratce a Dyji před vybudováním Brněnské přehrady (1935–1940), Vranovské přehrady (1930–1933) a vodního díla Nové Mlýny (1975–1988).
Při zamyšlení nad vývojem vodního hospodářství a změnami přírodního prostředí v povodí sledovaných vodních děl je zjevné, že k nejzásadnějším změnám došlo na plochách přímo zatopených přehradní vodou, nicméně vliv vodohospodářských děl je významně rozsáhlejší.
Stále vzrůstající počet povodní na dolních tocích Dyje a Svratky vyvolával potřebu úprav jejich toků. Ve 20. stol. se jevila proto potřeba výstavby přehrad. Krajina umožňovala jejich výstavbu nedaleko Vranova na Dyji a Kníniček na Svratce.
Příspěvek se zabývá dopady budování vodních nádrží na změny využití krajiny v zátopových oblastech a v zázemí tří jihomoravských nádrží – Nové Mlýny, Vranov a Brno. Pro sledování vývoje využití krajiny byly použity dostupné staré topografické mapy.
