Historické změny užívání vody v českých povodích 3. řádu a naznačení možného vývoje dle nových regionálních klimatických modelů ČHMÚ
Odborný recenzovaný článek, který bude publikován v dubnové čísle VTEI – VTEI_2_2025_Ledvinka
Odborný recenzovaný článek, který bude publikován v dubnové čísle VTEI – VTEI_2_2025_Ledvinka
Odborný recenzovaný článek, který bude publikován v dubnovém čísle VTEI – VTEI_2_2025_Babej
Koncept vodní stopy byl představen v roce 2002 [1] a dnes je jedním z rozšířených nástrojů pro hodnocení udržitelnosti užívání vodních zdrojů [2]. Vodní stopa patří do rodiny environmentálních stop [3], které umožňují podívat se na problémy užívání přírodních zdrojů z jiné perspektivy. Šedá vodní stopa je kvalitativní ukazatel převádějící vypouštěné znečištění na objem vody potřebný k jeho naředění na koncentrace neškodné pro životní prostředí [4].
V článku je ukázáno, jak se revize metodické normy ČSN 75 7713 pro stanovení abiosestonu ve vodě z prosince 2015 a snížení limitní hodnoty z 10 % na 5 % v novele vyhlášky č. 252/2004 Sb. z dubna 2018 promítly do výsledků stanovení abiosestonu v provozních laboratořích.
Článek popisuje bibliometrickou analýzu českých článků o vodní stopě a srovnání se světem. V úvodní části článku je představena vodní stopa a její vývoj. Pro bibliometrickou analýzu byla pro české články použita data z databáze výsledků VaVaI (RIV).
Tento příspěvek je komplikací největších povodní v České republice, které se udály za uplynulých sto let, a přináší popisy těchto jednotlivých katastrof.
Potenciál obnovy vodních ploch je aktuálním tématem v současném krajinném plánování. Nejčastěji jsou na území České republiky zkoumány vodní plochy na starých topografických mapách od poloviny 19. století, na kterých je již velmi dobrá polohová přesnost topografického zákresu.