This article is available in Czech only. For translation or more information on this topic, please contact author.
Na rybníky v krajině je možno pohlížet z hlediska ekologického, ale i hydrologického. Mohou být využity pro revitalizační či protipovodňová opatření. V souladu s tím vznikají v současné době studie o možnosti využití bývalých i stávajících rybničních ploch pro zemědělské nebo vodohospodářské účely. Vznikají také nové malé nádrže. Jaký je váš názor na tyto aktivity?
Ministerstvo zemědělství připravilo dva nové dotační programy týkající se krajinotvorné funkce rybníků, oba pro období 2016–2021. Jeden se nazývá „Podpora retence vody v krajině – rybníky a vodní nádrže“, bude financován z národních zdrojů a předpokládáme, že na něj bude celkem vydáno 1,250 miliardy korun. Jeho hlavním cílem je obnovení a zlepšení retenční schopnosti krajiny, celkové odbahnění nejvíce zanesených rybníků o výměře 2 až 30 hektarů, zlepšení technického stavu rybničního fondu České republiky a zvýšení bezpečnosti rybníků a vodních nádrží za povodní. Všechny nádrže musí převést průtok na úrovni stoleté vody a vyšší. Vodní nádrže rovněž přispějí k zajištění minimálního zůstatkového průtoku ve vodotečích i v období déletrvajícího sucha. Program také umožní financování oprav rybníků, které by mohly ohrozit své okolí. Žádosti o dotace z tohoto programu mohou podávat právnické i fyzické osoby zapsané v evidenci zemědělského podnikatele, vybrané školy a výzkumné organizace a organizace Českého nebo Moravského rybářského svazu nebo rybářská sdružení. Program navazuje na zkušenosti předchozího programu „Podpora obnovy, odbahnění a rekonstrukce rybníků a výstavby vodních nádrží“, který probíhal v letech 2007–2015 a v jehož rámci bylo investováno více než 2,8 miliardy korun v rámci dotace a 0,83 miliardy z vlastních zdrojů žadatelů. Investováno bylo celkem do 296 akcí, z toho odbahněno či rekonstruováno bylo 252 nádrží o celkové výměře 2 687 hektarů. U dalších 44 akcí šlo o novostavby rybníků o celkové výměře přes 160 hektarů.
Druhým programem je „Podpora opatření na drobných vodních tocích a malých vodních nádržích“. U něho se počítá s finančním rámcem 2 miliardy korun, z toho dotace by měly tvořit 1,6 miliardy korun. Podpora je zaměřena na rekonstrukce a opravy drobných vodních toků a souvisejících vodních děl s cílem stabilizovat odtokové poměry a zlepšit vodní management krajiny. Součástí programu je i rekonstrukce a oprava rybníků a malých vodních nádrží s cílem posílit retenci a akumulaci vody v krajině a zlepšit jejich technický stav. O dotace z tohoto programu mohou žádat kromě státních podniků Povodí a Lesy ČR také obce a svazky obcí. Jsem rád, že už v počáteční fázi projevily právě obce o tento program velký zájem, v rámci první výzvy podaly celkem 294 žádostí s finančním výhledem 325 milionů korun.
Co chystá ministerstvo v rámci boje proti zemědělskému suchu? Jaká chystá opatření, programy? Jaké jsou zdroje financování?
Za nejdůležitější považuji změnu přístupu k hospodaření na zemědělské a lesnické půdě. Tady chystáme od ledna příštího roku zásadní změnu v tom, že budeme mít vyšší nároky na osevní postupy zemědělců, to znamená na střídání plodin a na to, aby půda měla v budoucnu vyšší podíl organických látek, tedy měla vyšší absorpční kapacitu. Budeme také chtít menší půdní bloky na svažitých pozemcích. Pokud se nám podaří osevní postup změnit a získat větší podíl pícnin nebo hlouběji kořenících plodin a meziplodin, které přispějí ke zvýšení organické hmoty v půdě, může se efekt projevit poměrně rychle za dva, tři roky. Způsob hospodaření na půdě považuji za klíčový, s tím souvisejí závlahové systémy, údržba melioračních systémů, zadržování vody v krajině pomocí rybníků a malých vodních nádrží – ale o tom už byla řeč, ovšem vše spolu velmi úzce souvisí.
V minulém období se opomíjela problematika závlah, ale v současné době se zdá, že je této problematice v souvislosti s častějším výskytem velkého sucha věnována větší pozornost. Je to záměrem MZe?
Máte pravdu, ale to hovoříte o minulosti poměrně vzdálené. Ministerstvo zemědělství teď dokončuje administraci dotací z dotačního programu „Podpora konkurenceschopnosti agropotravinářského komplexu – závlahy“, který probíhal v letech 2009–2016. Jeho cílem bylo snížit potřebu závlahové vody a energetické náročnosti závlah. Ačkoli program ještě není ukončen a vyhodnocen, můžeme říci, že v jeho průběhu bylo do této chvíle zrealizováno 52 pásových zavlažovačů s průměrem hadice do 90 milimetrů, 151 pásových zavlažovačů s průměrem hadice nad 90 milimetrů a na 370 hektarech došlo ke zřízení závlahy formou postřiku a mikropostřiku. Na 52 hektarech byla podpořena kapková závlaha s životností hadice 3 až 6 let a 124 hektarů je vybaveno příslušenstvím ke kapkové závlaze (filtry, distribuční rozvody, automatizace). Dále došlo k obnově či výstavbě 39 000 metrů trubních rozvodů do průměru 100 milimetrů a 116 000 metrů trubních rozvodů o průměru 100 až 300 milimetrů (do těchto hodnot je započteno i přenosné rychlospojkové potrubí). Objem nových či obnovených závlahových nádrží činí 92 516 m3.
Nyní je v přípravě program „Podpora konkurenceschopnosti agropotravinářského komplexu – závlahy – II. etapa“, který naváže na program předcházející s realizací v letech 2017–2022.
Zvažuje resort zemědělství možnost nadlepšování průtoků mezi jednotlivými vodohospodářskými soustavami?
Zhodnocení potenciálu jednotlivých povodí ohrožených výskytem sucha z hlediska možností převodů vody ze sousedních povodí s dostatkem vodních zdrojů je jedním z úkolů, které vyplývají z usnesení vlády z července roku 2015, jímž byla přijata opatření na zmírnění následků nedostatku vody. Na počátku letošního roku podniky Povodí ve spolupráci s krajskými úřady vytipovaly některé lokality a nyní ve spolupráci s výzkumnými pracovišti a vysokoškolskými odborníky zkoumají blíže parametry možných řešení. Výsledky budou sumarizovány do konce tohoto roku. Jako příklad je možno uvést dotace průtoků v Rakovnickém potoce v povodí Vltavy přečerpáváním z povodí Ohře.
Můžete nám přiblížit problematiku Generelu území chráněných pro akumulaci povrchových vod (LAPV), který je jedním z opatření pro řešení dopadů klimatické změny?
Generel tvoří celkem 65 území, která jsou dlouhodobě hájena, protože jejich poloha, hydrologické podmínky a celá řada dalších parametrů je vymezuje jako potenciálně vhodná pro stavbu vodní nádrže. Bohužel to v minulosti nebylo zcela správně chápáno a i média často nazývala Generel „plánem na stavbu přehrad“. To je samozřejmě omyl, protože představa, že bychom v České republice v dohledné době budovali 65 přehrad, je naprosto nereálná. To, co nazýváme „dlouhodobým hájením“, znamená, že se v těchto místech nemá budovat nákladná infrastruktura, která by v případě, že by se tam nějaká nádrž měla přece jen stavět, byla závažnou překážkou. A zase: neznamená to, že by se v těchto lokalitách nemohlo vůbec nic postavit. Nákladnou infrastrukturou rozumíme tovární komplex, víceproudou dálnici apod. Tedy není to plán na výstavbu 65 přehrad, nemůžeme ovšem ani tvrdit, že v případě nedostatku vody, který se ukazuje být stále reálnější hrozbou, nebudeme v žádném z těchto míst o výstavbě vodní nádrže uvažovat. Jedná se tedy o tzv. územní rezervu.
Jak hodnotíte činnost odborné meziresortní komise Voda‑sucho, jejímž cílem je najít řešení problematiky výskytu a dopadů dlouhodobého sucha na území ČR?
Komise funguje velmi dobře a jsem velmi rád, že jsem byl také jejím iniciátorem. Za největší klad považuji, že se nám ji podařilo zřídit hned při prvním náznaku hrozby sucha v roce 2014. Rok 2015 i začátek letošního roku daly naší snaze za pravdu, protože sucho v tomto období bylo na naše poměry skutečně extrémní. Musíme mít na paměti, že pro Českou republiku je hrozba sucha obzvlášť varovná, protože jsme závislí na atmosférických srážkách. Všechna voda od nás odtéká do sousedních států, zatímco z nich k nám nepřitéká téměř nic. Jestliže přijde delší období bez dešťů, jako jsme to zažili loni, velmi rychle přijdou problémy v průmyslu i v zemědělství. V posledních letech jsme trpěli spíše opačným extrémem. Za necelá dvě desetiletí jsme zažili devět velkých povodní a snažili jsme se s nimi systematicky bojovat. Vzniklo mnoho nových zákonů, byly zdokonaleny varovné systémy, vybudována protipovodňová opatření. A podobně systematicky je třeba se připravit na řešení následků nedostatku vody, které se projevují záludněji a působí dlouhodoběji. Je třeba hledat účinné způsoby jak zadržet vodu v krajině a ve vodních nádržích, zpomalit odtok vody atd. Podílet se na tom musejí různé resorty a instituce, v tomto směru komise Voda‑sucho splnila svou iniciativní a koordinační roli. Z její iniciativy je vláda pravidelně informována o probíhajících aktivitách a může na vývoj bez zbytečných průtahů reagovat.
Letos je význačné výročí založení podniků Povodí. Komplexní správa vod v jednotlivých povodích přitom není možná bez koordinace aktivit všech odvětví, která vodu využívají, zemědělství je přitom jedním z nejdůležitějších. Jaký je váš názor na tuto problematiku?
Činnost státních podniků Povodí je páteří našeho vodního hospodářství a funguje velmi dobře, i když vždycky najdeme něco, co je možné zlepšit. Státní podniky Povodí mají velkou odpovědnost za zásobování obyvatel i zemědělských a průmyslových podniků vodou, za hospodárné využívání vodních zdrojů, bezpečnost vodních děl a jejich účelné energetické využívání, za budování protipovodňových opatření, za rozumné udržování vody v krajině a mohl bych ve výčtu jejich povinností ještě dlouho pokračovat.
Jak se stavíte k možnosti vzniku jediného centrálního resortu pro řešení problematiky vody?
Nové ministerstvo asi nevznikne, bylo by to příliš nákladné. Ale pokud by celá problematika vody měla přejít pod Ministerstvo zemědělství, nebyl bych proti. Určitě bychom se o ni dobře postarali.
Jak byste se ohlédl za druhým cyklem v plánování oblasti vod?
Zatím je brzy ohlížet se za druhým cyklem plánování v oblasti vod, jelikož byl zahájen schválením národních plánů povodí teprve v prosinci loňského roku. Pro toto šestileté období (2015–2021) však byly zpracovány ambiciózní vodohospodářské koncepce, které navrhují bezmála pět tisíc opatření v povodích, z nichž více než polovinu představují opatření typu výstavba kanalizací a čistíren odpadních vod, zajištění přiměřeného čištění, revitalizace a migrační průchodnost, a jedenáct klíčových opatření s celostátním dopadem, která řeší mimo jiné takové otázky, jako je sucho a nedostatek vodních zdrojů, snižování znečištění ze zemědělství nebo zprůchodnění říční sítě. Jejich účelem je zlepšování kvality povrchových a podzemních vod s cílem dosažení takzvaného dobrého stavu vod. Předpokládané finanční zdroje na opatření vyplývající z národních plánů povodí činí celkem 116,11 miliard korun, z toho se předpokládá financování z národních zdrojů ve výši 95,55 miliard korun (státní rozpočet, veřejné zdroje, vlastní zdroje investorů) a finanční podpora z fondů Evropské unie ve výši 20,56 miliard korun.
