ABSTRAKT

Neustále se zvyšující množství odpadů, včetně bioodpadů, vyvolává vážné problémy v moderní společnosti, např. plnění skládek komunálních odpadů, jež následně produkují skleníkové plyny. Aby se společnost s tímto problémem vypořádala, zavádí legislativa některých členských států Evropské unie (EU) včetně České republiky (ČR) nové povinnosti na podporu předcházení vzniku odpadů, jejich důkladnějšího recyklování a využívání. V roce 2020 vydala Evropská komise akční plán pro oběhové hospodářství, který představuje směrnice pro mnoho zemí týkající se obnovitelných zdrojů a odpadů. V některých případech však současná opatření nestačí. V ČR byl přijat nový zákon o odpadech, jenž konkretizuje povinnost třídění bioodpadů u podnikajících právnických a fyzických osob, které umožňují ve svých provozovnách odkládání komunálního odpadu fyzickým osobám.

Předložený příspěvek přináší aktuální průběžné výsledky řešení výzkumného projektu SS02030008 „Centrum environmentálního výzkumu: Odpadové a oběhové hospodářství a environmentální bezpečnost (CEVOOH)“. Zabývá se stručným popisem situace sběru biologicky rozložitelného komunálního odpadu (BRKO) v některých zemích EU a ze zjištěných skutečností vyvozuje obecné závěry. Dále se věnuje aktuálním výsledkům měření ztráty vlhkosti biologických odpadů pro splnění povinnosti ČR hlásit množství tohoto odpadu v „čerstvém“ stavu.

ÚVOD

Způsoby sběru a nakládání s biologicky rozložitelnými komunálními odpady (BRKO) mají nejen v EU velký význam z hlediska ochrany životního prostředí a udržitelného hospodaření s odpady. Biologicky rozložitelné odpady (BRO) zahrnují organický odpad, jako jsou potravinové zbytky, zahrádkářský odpad, listí, kávová sedlina a další organické materiály, jež mohou být přirozeně rozloženy mikroorganismy. Předcházení vzniku, efektivní separace a sběr těchto odpadů mají klíčový význam pro snížení množství odpadu, který končí na skládkách, a zároveň představují důležitý krok směrem k udržitelnému odpadovému hospodářství.

Legislativa, která problematiku biologických odpadů v EU a ČR řídí, zahrnuje několik norem, jež představují rámec pro členské státy a stanovují cíle a limity pro sběr a nakládání s odpady.

Mezi klíčové patří:

  • Směrnice o skládkách odpadů – v článku 5 stanovuje množství BRKO, které mohou členské státy ukládat na skládky v jednotlivých letech (v %). V současnosti platí, že maximální množství BRKO ukládaných na skládky mělo dle směrnice v roce 2020 činit nanejvýš 35 % hmotnosti z celkového množství BRKO vyprodukovaných v roce 1995. Tento cíl má ČR rovněž stanoven v aktuálním Plánu odpadového hospodářství ČR.
  • Směrnice o skládkách odpadů – v článku 3a obecně stanovuje povinnost, aby od roku 2030 nebyl přijímán na skládku žádný odpad vhodný k recyklaci nebo jinému využití, zejména komunální odpad, s výjimkou odpadu, u něhož skládkování vede k nejlepšímu výsledku z hlediska životního prostředí v souladu s článkem 4 směrnice 2008/98/ES.
  • Směrnice o odpadech – v článku 22 stanovuje povinnost zavést nejpozději do 31. prosince 2023 opatření vedoucí k tomu, aby byl biologický odpad buď tříděn a recyklován u zdroje, nebo aby podléhal tříděnému sběru a nebyl směšován s ostatními druhy odpadů.
  • Na národní úrovni je již nyní stanoven zákaz ukládání BRO a výstupů z jeho úpravy nebo zpracování, a to v § 41 odst. 3 písm. b), s výjimkou odpadu s menšinovým podílem biologicky rozložitelné složky, nebo výstupů z úpravy či zpracování BRO, které není možné zpracovat jiným způsobem.
  • V bodě D přílohy č. 4 k vyhlášce č. 273/2021 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, jsou stanoveny požadavky na BRO s menšinovým podílem biologicky rozložitelné složky a výstupy z jejich úpravy, které je možné ukládat na skládku.

Jednou ze zásadních povinností, jež ovlivní třídění bioodpadů v obcích, je povinnost obcí v následujících letech předávat stále vyšší procento využitelných složek komunálních odpadů k recyklaci (od roku 2025 60 %, od roku 2030 65 % a od roku 2035 70 %). Splnění této povinnosti bude podmíněno také zajištěním vytřídění dostatečného množství bioodpadů.

Mezi jednotlivými státy EU v oblasti sběru a nakládání s BRO však existuje značný rozdíl.

Při analýze publikací o způsobech třídění a sběru BRO v obcích bylo nalezeno celkem 199 558 odkazů v databázi Web of Science. Jak je vidět na obr. 1, publikační aktivita se zvyšuje pozvolným tempem v závislosti na blížících se termínech omezení nastaveného přijatou legislativou EU.

Obr. 1. Graf publikační aktivity v databázi Web of Science (Zdroj: databáze Web of Science)
Fig. 1. Graph of publication activity in the Web of Science database (Source: database Web of Science)

Na obr. 2 je vidět rozdělení států s největší publikační aktivitou. Z evropských států jsou to sestupně Anglie, Itálie, Německo a Francie.

Obr. 2. Graf publikační aktivity nejvýznamnějších států v databázi Web of Science
(Zdroj: databáze Web of Science)
Fig. 2. Graph of the publication activity of the most important countries in the Web of Science database (Source: database Web of Science)

Z rešerše odborné literatury vyplývá, že mezi země, které se již více než 15 let spoléhají na oddělené systémy sběru a zpracování biologických odpadů, patří např. Rakousko, Švýcarsko, Německo, Nizozemsko, Flandry v Belgii, Švédsko a Norsko. Tyto státy mají dobře vyvinuté infrastruktury a legislativní rámce, jež podporují třídění a kompostování bioodpadů [1].

Přehled způsobů sběru a nakládání s bioodpady ve vybraných státech Evropy

Konkrétní, z našeho hlediska klíčové aspekty úspěšného předcházení vzniku, třídění a zpracování BRO včetně potravinového odpadu, a tím plnění zásad cirkulární ekonomiky se liší v jednotlivých zemích EU (tab. 1).

Tab. 1. Produkce potravinových odpadů podle odvětví činností, 2020 (tuny čerstvé hmoty; čísla uvedená kurzívou jsou odhady). (Zdroj: https://1url.cz/ruEEQ)
Tab. 1. Food waste production by sector of activities, 2020 (tonnes of fresh mass; numbers in italics are estimates). (Source: https://1url.cz/ruEEQ)

Následující přehled popisuje některé způsoby sběru a motivace obyvatel k plnění svých povinností ve vybraných evropských státech:

RAKOUSKO

Rakousko má rozvinutý systém sběru bioodpadů s přibližně 70% pokrytím obyvatelstva. Rakušané vyhodí pětinu všech potravin, které si koupí, z čehož ztrátě 14,5 %, která činí v přepočtu jednu miliardu eur ročně, se dá částečně nebo zcela vyhnout [2]. Rakouští spotřebitelé jsou zodpovědní za téměř polovinu celkového odpadu, zatímco zemědělská výroba přibližně za 30 % celkového potravinového odpadu. Zemědělci, výrobci, maloobchodníci a provozovatelé stravovacích služeb (např. hotely, restaurace, cateringové společnosti) v Rakousku buď produkují příliš mnoho potravin, které se nikdy nedostanou ke spotřebitelům, nebo ztráty potravin vznikají v důsledku neefektivního skladování, přepravy či plánování poptávky [3].

Ztráty a plýtvání potravinami nejsou nikdy lokální – výkyvy jsou způsobeny tržními cenami potravin a přispívají ke globálním emisím oxidu uhličitého. Země jako Rakousko s rozvinutou infrastrukturou a dostupnými ekonomickými a so­ciál­ními zdroji jsou průkopníky při tvorbě řešení problematiky systematického plýtvání potravinami. V Rakousku je sběr bioodpadů rozvinutý a integrovaný do celkového systému odpadového hospodářství. Občané mají k dispozici spe­ciální sběrné nádoby na bioodpad, které jsou rozmístěny v obcích a na veřejných prostranstvích, pravidelně vyváženy a jejich obsah zpracováván pomocí kompostování. Motivací pro obyvatele je zejména vysoká informovanost a osvěta o důležitosti třídění a recyklace odpadů, což vede k vysoké míře zapojení. Odpady jsou sbírány odděleně od běžného komunálního odpadu a následně zpracovávány metodami, jako je kompostování a anaerobní digesce [4].

ŠVÝCARSKO

Švýcarsko má sice pověst jedné z nejčistších zemí na světě, ale s více než 90 milio­ny tun odpadu (700 kg na osobu) vyprodukovanými ročně patří v celosvětovém měřítku k největším producentům odpadů na světě. Současně však, díky přijaté politice nakládání s odpady, je jednou ze zemí s nejvyšší účinností svého recyklačního programu. Přesněji řečeno, země dosahuje až 50% míry recyklace, kdy se zbývající odpad dále využívá k výrobě energie spalováním. Švýcarsko má dlouholetou tradici třídění odpadu a BRO tvoří důležitou část systému, přičemž kompostování je běžným způsobem zpracování těchto odpadů [5]. Za aspekty vedoucí k takovým výsledkům lze považovat:

  1. Prevenci – ovlivňování chování spotřebitelů, kdy jsou spotřebitelé-producenti odpadu informováni nejen o pozitivních aspektech správného způsobu nakupování a včasné spotřeby potravin, ale jsou také obeznámeni s výší poplatku, který zaplatí v případě vzniklého odpadu.
  2. Intervenci – podporu spotřebitelů v recyklování. Součástí intervenčního plánu je aktivní snaha o (a) zpřístupnění a snadné využívání recyklačních infrastruktur obyvatelstvem a (b) umožnění občanům, při správném třídění, zdarma nakládat s odpady, tj. využívání soukromých/komunitních kompostérů/kompostáren.
  3. Edukaci spotřebitelů – přenesení konečné zodpovědnosti na producenta podle principu – „Náklady na likvidaci odpadů nese ten, kdo je produkuje“. Tato zásada je realizována zdaněním množství odpadu vyprodukovaného každým jednotlivcem. K likvidaci a sběru komunálního odpadu lze navíc použít pouze oficiální pytle poskytnuté úřady. Ty jsou dostupné v různých velikostech a ceně za litr obsahu (např. v Bellinzoně 0,033 €/litr).

Úřady jsou zodpovědné za dohled a sankcionování jakéhokoli nezákonného odstraňování odpadu. Totéž platí pro odhazování odpadků nebo ponechání malého množství odpadu na veřejných místech. Tato činnost je úřady zakázána a trestána. Ačkoli má „právní trest“ odstrašující účinek, skutečné změny ve spotřebitelském návyku lze dosáhnout jen správnou výchovou. Zvyšování povědomí je zásadní při řešení sociálního problému, jakým je vyhazování odpadu. Zejména v závislosti na cílovém věku lze implementovat různé strategie, jako je vzdělávání – v rané fázi ve veřejných školách, později prostřednictvím veřejných kampaní [6].

Lze říci, že ačkoli má Švýcarsko pevný základ a zavedlo úspěšnou strategii nakládání s odpady, nepřestává se soustřeďovat na intervenci přímo u zdroje problému, tj. na předcházení vzniku odpadu, jež zůstává klíčovou oblastí, kterou je třeba v budoucnu řešit. Ze zkušeností Švýcarů vyplývá, že informovanější občan automaticky neznamená informovanějšího a angažovanějšího spotřebitele, a proto se tam neustále pořádají vzdělávací kampaně na podporu udržitelné spotřeby. Pro skutečně účinné snahy doporučují zaměřit se na obě strany trhu, tj. na „spotřebitele“ i „výrobce“. Švýcarská vláda se snaží přijmout opatření na regulační úrovni a penalizovat ty, kteří vyrábějí produkty, jež nejvíce přispívají k tvorbě odpadu (např. produkty s obzvláště krátkou životností či nadměrnými obaly) [7].

NĚMECKO

Každý rok se v Německu zpracuje v kompostovacích a fermentačních nebo bioplynových stanicích kolem 15 milionů tun BRO. V podstatě jde o obsah sběrných nádob na organický odpad, BRO ze zahrad a parků, odpad z tržišť a další BRO z různých zdrojů. V některých regionech Německa se uplatňuje přístup „Gelber Sack“, což je systém, kdy jsou různé druhy odpadů baleny do speciálních žlutých pytlů a pravidelně vyzvedávány (obr. 3). Významnou motivací pro obyvatele je systém refundace poplatků za vracení obalů, což stimuluje správné třídění odpadů. V roce 2020 bylo v Německu odděleně shromážděno prostřednictvím košů na organický odpad zhruba 5 milionů tun organického odpadu a asi 5,7 milionu tun odpadu ze zahrad a parků, což odpovídá 129 kilogramům na obyvatele a rok. Německo je známo svým vyspělým a pečlivě organizovaným systémem třídění odpadu. BRO se zde také sbírají odděleně do zelených či hnědých nádob a jsou následně využívány pro kompostování nebo anaerobní digesci [8–10].

Obr. 3. Žluté pytle “Gelber Sack” používané v Německu (Zdroj: https://de.wikipedia.org/wiki/Gelber_Sack#)

Fig. 3. Yellow bags „Gelber Sack“ used in Germany (Source: https://de.wikipedia.org/wiki/Gelber_Sack#)

NIZOZEMSKO

Nizozemsko klade velký důraz na recyklaci odpadu. BRO jsou zde sbírány a zpracovávány s cílem minimalizovat jejich dopad na životní prostředí. V roce 2018 např. recyklovalo 56 % veškerého komunálního odpadu a od té doby toto číslo neustále roste [11]. V Nizozemsku se často používá systém „gescheiden afvalinzameling“, což znamená oddělený sběr odpadů. Občané mají k dispozici samostatné sběrné nádoby na bioodpad, které jsou pravidelně vyváženy. Země investuje do kampaní zaměřených na osvětu a edukaci obyvatelstva, což pomáhá zvýšit povědomí a zapojení do třídění odpadů. Jako klíčové zpracování BRO, resp. potravin, vidí kompostování, které probíhá ve většině obcí. Potraviny jsou tříděny a ukládány v zelených nádobách (groenbak), jež jsou pravidelně sváženy, případně jsou obyvatelé přímo motivováni ke koupi kompostovací nádoby na potraviny a k využívání kompostu i ve městech na balkonech a terasách.

FLANDRY (BELGIE)

Celkové množství potravinového odpadu vyprodukovaného ve všech sektorech potravinového řetězce ve Flandrech dosahuje téměř 1,3 milionu tun ročně, z toho 71 % je shromážděno odděleně a 29 % je součástí směsného odpadu. Nejvyšší produkce potravinového odpadu pochází z potravinářského průmyslu (122 kg/obyvatele), jelikož ten je ve Flandrech důležitý – 55 % potravin vyrobených ve Flandrech je např. určeno na export. Domácnosti produkují 61 kg/obyvatele, což je pod průměrem EU (70 kg/obyvatele) [12–14]. Flandry jsou regionem v Belgii s velmi vyspělým systémem třídění odpadu, kde je oddělený sběr BRO povinný. Občané mají přístup k nádobám na bioodpad, jež jsou pravidelně vyváženy a kompostovány. Důležitou součástí úspěchu je aktivní zapojení místních komunit a obcí, jež propagují třídění a informují o výhodách recyklace. BRO rozložitelné odpady se tu sbírají odděleně a jsou zpracovávány výhradně za účelem výroby kompostu.

ŠVÉDSKO

Přestože se ve Švédsku ročně vyprodukuje v průměru 467 kg odpadu na osobu a téměř 4,4 milionu tun domácího odpadu, klíčem k úspěchu země je vysoké povědomí veřejnosti o výhodách recyklace a účinný systém sběru. Proces začíná u domácností a firem, které třídí odpad na nebezpečné a recyklovatelné materiály, separují potravinový odpad, obaly z kovů, plastů, papíru a skla, noviny, elektroniku, pneumatiky a baterie. Aby Švédsko povzbudilo každého k zapojení se do tohoto systému, vybudovalo místa pro sběr odpadu do 300 metrů od všech obytných oblastí. Zatímco část tohoto odpadu je recyklována, téměř polovina vyprodukovaných odpadů – obvykle tvořená směsí energeticky bohatých materiálů, jako je papír, plasty a biomasa – je dovážena do zařízení na energetické využití odpadu, kde se přemění na elektřinu. Podobně se potravinový odpad ve Švédsku mění na klimaticky šetrný bioplyn používaný k provozu autobusů veřejné dopravy a vytápění bytových domů.

Za klíčové aspekty podpory třídění a recyklace jsou ve Švédsku považovány:

  1. Povědomí domácností o důležitosti a přínosech třídění
    V naprosté většině švédských domácností dochází k třídění odpadu u zdroje. Povědomí a obětavost občanů Švédska je klíčovým faktorem úspěchu, který vedl k tomu, že Švédsko je považováno za jednoho z globálních lídrů v oblasti udržitelného nakládání s odpady. Většina domácností ve Švédsku třídí svůj odpad do následujících frakcí: potravinový odpad, obaly z kovů, plastů, papíru a skla, noviny, elektronika, pneumatiky a baterie. V současné době jsou podnikány důležité kroky ke zvýšení opětovného použití a oprav zboží. Rozšířená odpovědnost výrobců vytváří pobídky ke snižování produkce odpadů a zvyšování recyklace materiálů.
  2. Přeměna odpadu na energii
    Velká část odpadu vytvořeného ve Švédsku se spaluje v zařízeních určených pro jeho energetické využití v oblasti dálkového vytápění vodou a také výroby elektřiny. V důsledku všech přijatých opatření se na skládky ukládá méně než jedno procento z celkového množství odpadu vyprodukovaného v zemi. Urbanistické plánování je důležitým nástrojem, když chtějí obce pracovat na nakládání s odpady dle požadované hierarchie.
  3. Odpadové hospodářství ve švédské legislativě
    Právní základ pro švédský systém nakládání s odpady je stanoven švédskou i evropskou legislativou o odpadech. Ve Švédsku je nejméně preferovaným řešením ukládání odpadu na skládky. Preferovanou možností je předcházet vzniku odpadu a znovu používat a opravovat produkty. Pokud odpad přesto vznikne, hlavním cílem je recyklace materiálů. Švédsko patří mezi přední země EU v oblasti nakládání s BRO. Zdejší systémy třídění a sběru podporují recyklaci a výrobu bioplynu [15–17].

NORSKO

Norsko má podobně jako ostatní severské země účinné systémy sběru a zpracování BRO, přičemž kompostování a anaerobní digesce jsou běžnými metodami. Norsko je příkladem využití BRO jako zdroje energie. V zemi existuje řada zařízení na anaerobní fermentaci, která zpracovávají gastroodpady a výsledný bioplyn je využíván jako obnovitelný zdroj energie [18, 19].

ITÁLIE

V Itálii se třídění a sběr BRO řídí regionálně a může se u jednotlivých obcí lišit. Některé mají systém popelnic na bioodpad, zatímco jiné podporují kompostování v domácnostech a na veřejných místech [20, 21].

FRANCIE

V některých částech Francie je sběr BRO dobře organizovaný, zatímco v jiných oblastech je prostor pro zlepšení. Některá města provozují sběr potravinových odpadů pomocí speciálních kontejnerů. Důležitou roli zde hrají aktivity start-upů a občanských sdružení [22–27].

SYNTÉZA

Z výše uvedeného vyplývají následující klíčové aspekty nutné k zajištění plnění povinností v třídění BRO. Konkrétně jsou to:

  • Informační kampaně: většina zemí organizuje informační kampaně a osvětové aktivity, které vysvětlují důležitost třídění a správného nakládání s BRO.
  • Finanční pobídky a sankce: některé země používají finanční motivaci prostřednictvím systému odpadových poplatků. Občané, kteří dobře třídí, mohou mít nižší poplatky. Naopak, pokud je odpad tříděn špatně, mohou být uloženy sankce a pokuty.
  • Kvalitní infrastruktura: země s dobrou infrastrukturou, k níž patří dostupné popelnice a sběrné kontejnery, usnadňují občanům správné třídění.
  • Podpora kompostování: některé země podporují domácí kompostování a poskytují občanům kompostéry zdarma nebo za zvýhodněné ceny.

Všechny země EU včetně ČR jsou povinny do konce roku 2023 provádět třídění biologicky rozložitelných složek komunálního odpadu. Tato povinnost se týká obcí a měst, jež musejí dosáhnout minimální míry třídění podporující vy­užití odpadů a snížení skládkování.

Produkce jednotlivých složek bioodpadu se liší v závislosti na tom, zda pochází z rodinných domů, nebo sídlišť. Na sídlištích se zelený odpad vytváří v omezeném množství, zatímco kuchyňský odpad převažuje. Vliv má také sezonnost – produkce zeleného odpadu roste během teplých měsíců, zatímco produkce kuchyňského odpadu zůstává stabilní po celý rok.

V současné době je u nás možné spolu s BRO z údržby zeleně a zahrad sbírat i rostlinné části kuchyňských a potravinových odpadů z domácností. Systémy sběru bioodpadu jsou zaměřeny na všechny rostlinné složky, především však na zelenou složku, která tvoří pouze zhruba třetinu celkového sbíraného bioodpadu. Kuchyňský odpad nemá vlastní sběrový systém, ačkoli Ministerstvo životního prostředí uvádí povinnost sběru alespoň rostlinné složky. Je důležité naplánovat systém sběru tak, aby zahrnoval všechny složky bioodpadu včetně kuchyňského odpadu.

Klíčovým aspektem je čistota bioodpadu, která hraje zásadní roli při jeho zpracování. Bez ohledu na to, zda je odpad určen ke zpracování v kompostárně, nebo do bioplynové stanice, čistota sbíraného materiálu je klíčová. K zajištění čistoty je důležitá prevence vzniku znečištění tříděného bioodpadu prostřednictvím edukace obyvatel a omezený přístup ke kontejnerům pro bioodpad např. formou jejich uzamykání. Technologie na dotřiďování existují, ale jsou finančně náročné. V Česku se provádí dotřiďování většiny bioodpadů v kompostárnách způsobem, který není příliš sofistikovaný, proto se během vegetačního období může v kompostárnách hromadit velké množství bioodpadu, jež není efektivně dotříděno.

Systémy tříděného sběru jsou klíčové pro prevenci kontaminace biologického odpadu jinými znečišťujícími látkami. Členské státy EU mohou upustit od povinnosti odděleného sběru biologického odpadu v určitých případech, např. ve vnitřních městských oblastech, kde logistika odděleného sběru může být obtížná, nebo v řídce obydlených venkovských oblastech. V těchto případech mohou být podporovány alternativní způsoby zpracování bioodpadu, jako je domácí, místní či komunitní kompostování.

Některé země, včetně Spojeného království, Itálie, Finska, Irska, Slovinska, Estonska a Francie, dosáhly v posledních letech významného pokroku ve vývoji svých systémů sběru a zpracování bioodpadů. Na druhé straně ostatní země včetně ČR stále potřebují zlepšit svou infrastrukturu a implementovat účinná opatření a legislativu, aby splnily požadavky EU ohledně třídění bioodpadů [28–30].

Faktory ovlivňující efektivitu nastaveného systému sběru bioodpadu

Způsob třídění BRO, zahrnujícího odpad z údržby zeleně, zahrad a potravinové zbytky, má klíčový význam pro udržitelné zpracování tohoto odpadu a ochranu životního prostředí. Z výše uvedené rešerše vyplývá, že existuje několik faktorů, které ovlivňují úspěch a efektivitu tříděného sběru BRO.

Tyto faktory zahrnují:

  1. Motivování, komunikaci a edukaci obyvatel
    Motivace, komunikace a edukace obyvatel jsou klíčové pro úspěšný systém sběru BRO. Mezi způsoby jejich realizace patří:

    • Osobní komunikace, kampaně, workshopy a školení, které jsou organizovány pro občany, aby je informovaly o významu a správném způsobu třídění a sběru bioodpadů.
    • Návody a edukativní materiály, jež občanům pomáhají třídit odpady správně.
    • Finanční pobídky, např. slevy na poplatky za odpad nebo odměny za správné třídění, které by mohly motivovat občany k aktivnímu zapojení.
    • Represe, tj. sankce nebo pokuty pro ty, kteří nedodržují povinnosti týkající se třídění odpadů a mohou sloužit jako další motivace k plnění povinností v této oblasti.
  2. Komfort sběru
    • Donášková vzdálenost, pro niž platí zásada – čím blíže domácnostem jsou sběrné nádoby umístěny, tím pravděpodobnější je, že je lidé budou aktivně využívat. Delší vzdálenost může snižovat ochotu účastnit se třídění.
    • Hygiena sběru, tj. zajistění čistoty sběrných nádob a jejich pravidelná údržba, což je důležité pro minimalizaci zápachu a výskytu škodlivých mikroorganismů a dalších škůdců.
    • Čistota sběrných nádob a zabránění šíření zápachu a výskytu plísní – zápach z BRO může být nepříjemný, zejména v letních měsících. Rovněž může způsobit problémy s hmyzem. Vyřešení těchto problémů je důležité pro akceptaci sběru.
    • Vliv teploty, která podmiňuje rychlost rozkladu biologického odpadu. V chladnějších oblastech může být rozklad pomalejší, což může vyžadovat větší pozornost při sběru. Při výběru umístění sběrných nádob by měla být preferována místa zastíněná po většinu dne.
  3. Frekvenci vývozu
    Častý a pravidelný vývoz sběrných nádob minimalizuje zápach a zabraňuje hromadění odpadu, což vede k pohodlnějšímu třídění pro obyvatele. Pravidelný odvoz BRO je důležitý pro udržení čistoty a hygieny sběrných míst. Nedostatečná frekvence vývozu může vést k přeplněným kontejnerům a problémům s hmyzem. Lidé jsou více motivováni k třídění, mají-li jistotu, že jejich odpad bude pravidelně odvážen.
  4. Způsob sběru
    Venkovní vs. vnitřní kontejnery: poskytování vnitřních sběrných kontejnerů může zvýšit pohodlí třídění, zejména v nepříznivých povětrnostních podmínkách. V některých případech může být vhodné umístit kontejnery do vnitřních prostor, aby se minimalizovaly problémy se zápachem a estetikou. Vnější kontejnery jsou však obvykle snáze přístupné.
    Odvětrávané vs. neodvětrávané kontejnery: odvětrávané nádoby mohou minimalizovat rozvoj nepříjemného zápachu a plísní.
    Velikost kontejneru: optimální velikost sběrných nádob zajišťuje dostatečnou kapacitu a současně minimalizuje dlouhodobé hromadění odpadu, které by mohlo vést k problémům.
  5. Způsob domácího kompostování
    Kompostovací nádoby: nabídka kompostovacích nádob umožňuje obyvatelům vlastní kompostování, což snižuje množství BRO, který by musel být odvezen. Poskytování kompostovacích nádob domácnostem může motivovat lidi k aktivnějšímu třídění BRO. Tyto nádoby umístěné např. v zahradách nebo na balkonech umožňují jednodušší kompostování.                                                                                                                                Komunitní kompostéry: Zřizování komunitních kompostérů poskytuje možnost třídění odpadu i těm, kteří nemají dostatek místa pro vlastní kompostování. Tyto kompostéry mohou být umístěny veřejně v různých částech města. Tím se zvyšuje dostupnost pro širší spektrum obyvatel.

Celkově lze konstatovat, že při tříděném sběru BRO je nutné věnovat pozornost i detailům, jako je umístění sběrných nádob, čistota, hygiena a vývoz odpadu. Rovněž je důležité zvážit různé metody sběru, jako jsou venkovní a vnitřní kontejnery, a také podporovat alternativní způsoby, např. komunitní kompostéry, které mohou zvýšit zapojení a motivaci obyvatel k aktivnímu třídění.

Vliv teploty a odvětrávání nádoby na ztrátu vlhkosti biologicky rozložitelného komunálního odpadu

K zajištění plnění povinnosti ČR týkající se oznamování vzniku potravinového odpadu byl stanoven požadavek ohlásit množství tohoto odpadu v jeho „čerst­vém“ stavu. Během rešeršního průzkumu, který jsme provedli v rámci projektu SS02030008 „Centrum environmentálního výzkumu: Odpadové a oběhové hospodářství a environmentální bezpečnost (CEVOOH)“, jsme získali data ze zpráv Ministerstva životního prostředí Slovenské republiky týkající se sběru BRKO. K ověření jejich využitelnosti i pro ČR byl do našeho projektu začleněn požadavek na určení ztráty vlhkosti při skladování potravinového odpadu v modelových podmínkách, které odpovídají běžné praxi.

Vzhledem k tomu, že se tříděný potravinový odpad běžně sbírá v intervalech jednoho až dvou týdnů, jsme uskutečnili dva cykly experimentů, každý v délce 14 dnů. Experimenty byly provedeny jak s nádobami s otvory, tak bez nich, přičemž složení potravinového odpadu odpovídalo tomu, co jsme zjistili v dosud provedených analýzách směsného komunálního odpadu, BRKO a potravinového odpadu [31]. Konkrétně se směs potravin skládala z: ovoce a zeleniny (39 %); pečiva, těstovin, knedlíků (24 %); masa, vajec včetně skořápek (6 %); mléčných výrobků (9 %); vařených jídel (19 %) a nápojů (3 %).

K simulaci běžného způsobu třídění a sběru a zároveň k minimalizaci množství znehodnocených potravin byly použity 12litrové nádoby uzavíratelné víkem (obr. 4).

Obr. 4. Směs potravin na počátku pokusu a děrovaná nádoba s víkem na pokusném místě (Zdroj: VÚV TGM)
Fig. 4. Food mixture at the beginning of the experiment and a perforated container with a lid at the experimental site (Source: TGM WRI)

Nádoby byly uloženy na místě částečně chráněném stromy před sluncem a deštěm (obr. 5).

Obr. 5. Umístění pokusných nádob (Zdroj: VÚV TGM)
Fig. 5. Placement of test container (Source: TGM WRI)

První měření proběhlo v dubnu a druhé v červnu. Obr. 6 ukazuje průběh snižování hmotnosti BRKO za uvedených naměřených minimálních (průměr 5,1 °C) a maximálních (průměr 13 °C) teplot spolu s naměřenou vlhkostí (průměr 73,2 %) vzduchu při dubnovém pokusu. Hmotnost, resp. vlhkost potravinového odpadu v děrované nádobě během 14 dnů poklesla o 350 g, resp. 7,5 % hmotnosti na rozdíl od neděrované nádoby se ztrátou hmotnosti BRKO pouhých 50 g, tedy 1,1 % hmotnosti.

Obr. 6. Graf ztráty vlhkosti, resp. hmotnosti BRKO při dubnovém měření (Zdroj: VÚV TGM)
Fig. 6. Graph of moisture loss or weight of BMW during the April measurement (Source: TGM WRI)

V červnu jsme měření za stejných podmínek zopakovali ke zjištění vlivu teplot na úbytek hmotnosti, resp. vlhkosti. Při červnovém měření, kdy minimální teploty dosahovaly v průměru 13,7 °C a maxima 25,7 °C, došlo k největšímu poklesu hmotnosti (vlhkosti) opět u děrované nádoby, a to o 8,7 % (obr. 7).

Obr. 7. Graf ztráty vlhkosti, resp. hmotnosti BRKO při červnovém měření (Zdroj: VÚV TGM)
Fig. 7. Graph of moisture loss or weight of BMW during the June measurement (Source: TGM WRI)

Při červnovém měření měli značný vliv na rozklad hmoty, a tím i na ztrátu hmotnosti oproti dubnovému měření plísně a živočichové (mravenci, slimáci, mouchy). Na obr. 8 uvádíme pro porovnání vzhled měřeného vzorku na konci 14denního měření v dubnu (vlevo) a v červnu (vpravo).

Obr. 8. Vzhled měřených vzorků v děrovaných nádobách na konci měření v dubnu (vlevo) a v červnu (vpravo) (Zdroj: VÚV TGM)
Fig. 8. Appearance of measured samples in perforated containers at the end of the measurement in April (left) and June (right) (Source: TGM WRI)

Na základě naměřených údajů o ztrátách vlhkosti byl stanoven jednotný koeficient 0,09, který bude zahrnut do připravované metodiky „Měření množství a analýzy složení potravinových odpadů“ jako korekční faktor pro výpočet celkového množství komunálního potravinového odpadu. Finální verze této metodiky bude po schválení zveřejněna na stránkách projektu [32] na konci letošního roku.

ZÁVĚR

Problematika stanovení produkce a předcházení vzniku potravinových odpadů je aktuálně řešena v rámci projektu SS02030008 „Centrum environmentálního výzkumu: Odpadové a oběhové hospodářství a environmentální bezpečnost (CEVOOH)“, v jehož rámci a v úzké spolupráci s MŽP připravujeme metodiku pro měření hmotnosti potravinových odpadů. Rozbor přístupů k řešení otázky BRKO a potravinových odpadů ve vybraných státech EU nám ukazuje celou řadu různých přístupů, jež se mohou stát vhodnou inspirací pro řešení problematiky předcházení a efektivního nakládání s tímto druhem odpadu v ČR. Datovou a znalostní základnu problematiky potravinových odpadů aktuálně doplnila analýza ztráty vlhkosti BRKO, která se pohybuje těsně pod 10 % hmotnosti analyzovaného odpadu a bude součástí nově chystané metodiky.

Poděkování

Příspěvek byl podpořen z projektu SS02030008 „Centrum environmentálního výzkumu: Odpadové a oběhové hospodářství a environmentální bezpečnost (CEVOOH)“, který je spolufinancován Technologickou agenturou ČR v rámci Programu Prostředí pro život.

Příspěvek prošel lektorským řízením.