Ibra Ibrahimovič (1967) fotografuje svůj černobílý seriál „Střepy severních Čech“ od začátku 90. let. Veřejnosti vešel do povědomí jako fotograf boje za záchranu obce Libkovice v roce 1993 a později v roce 2003 oceněným seriálem o sedláku Rajterovi.
Za podpory Ministerstva životního prostředí a VÚV TGM spatřila v roce 2015 světlo světa publikace Příběh fialové řeky popisující prostřednictvím fotografií pohnutý osud řeky Bíliny, snad jediné řeky u nás, o níž se traduje, že kvůli znečištění i hořela. Ibra Ibrahimovič fotografuje převážně na černobílé filmy 6 × 12 cm, a snaží se tak navázat na obrazové poselství Josefa Sudka a Josefa Koudelky, kteří zdejší krajinu zaznamenávali podobným způsobem v 70. a 90. letech.
Na svých toulkách kolem řeky Bíliny hledá místa, jež vypovídají o vztahu člověka k této řece, i ta, která jsou obrazem její pohnuté historie. Jeho cílem je vytvořit svědectví o tom, jak tato řeka protékající v sousedství hnědouhelných povrchových dolů a chemických továren vypadá dnes, protože z dětství si ji pamatuje jako temnou, fenoly páchnoucí stoku.
Práce je to časově velmi zdlouhavá, náročná na světelné podmínky (odrazy slunce ve vodě), a tudíž především na počasí. Samotné fotografování probíhá převážně na začátku jara a na konci podzimu, kdy na stromech – ještě nebo už – chybí listí, což umožňuje průhledy do okolní krajiny a udržení vizuálního kontextu.
Řeka Bílina byla na svém 83 kilometrů dlouhém toku pánevní krajinou mnohokrát přemístěna a ničena odpadními vodami z továrních a důlních provozů. Její znečištění dosáhlo tragických rozměrů za druhé světové války, kdy byla v blízkosti jejího řečiště v Záluží u Litvínova postavena chemická továrna. Při spojeneckém bombardování došlo k poškození čistírny odpadních vod a k dlouhodobému úniku chemikálií do koryta této řeky. Jako otrávená fenolová odpadní stoka sloužila místním chemickým provozům až do začátku 80. let.
Dnes je čistota vody v řece Bílině téměř standardní. Oproti jiným vodním tokům obsahuje i historické stopy fenolových sedimentů a bývá znečišťována již jen v souvislosti s průmyslovými haváriemi.
Ani kilometr jejího toku není původní. Pramení v mokřadech, bývalých lesních melioracích ze 70. let, meandrovat může jen na svazích Krušných hor od pramene až po vodní nádrž Jirkov. Avšak i tady v hlubokých lesích je patrná regulace jejích břehů zejména v blízkosti rozvalin základů sudetských hospodářských stavení.
Od Jirkova už teče ve zpevněných, nezřídka betonových březích. Poslední přírodní část řeky zmizela na začátku 90. let na 16. až 18. km toku u Rtyně. Tehdy bylo vyhověno pozapomenuté žádosti JZD Želany a řečiště bylo napřímeno a zpevněno i proti vůli restituentů, kteří pozemky v okolí řeky nově nabyli.
Pozitivní zprávou je, že se v dohledné době, po 35 letech, řeka Bílina snad vrátí na tříkilometrovém úseku Ervěnického koridoru (nedaleko uzavíraného dolu Československé armády) z rour do nového otevřeného koryta a poteče opět mezi keři a stromy.
Osud řeky Bíliny zachycený ve fotografiích je živým projektem. Původní publikace z roku 2015 nemá svůj konec a je znovu a znovu doplňována o nové příběhy a obrázky.
Redakce děkuje panu Ibrovi Ibrahimovičovi za laskavé svolení publikovat jeho fotografie ve VTEI.
Březen 2022
2019 – Řeka Bílina pramení v mokřadech nad Černým jezírkem u Mezihoří v Krušných horách v oblasti lesních meliorací ze 70. let
2020 – Vtok řeky Bíliny do vodní nádrže Újezd, bývalé Kyjice, průjezd historického vlaku k oslavě 150 let mostecké železnice na trati Most–Chomutov
2018 – Podél Ervěnického koridoru na dohled hnědouhelnému lomu ČSA teče řeka Bílina tři kilometry v rourách
2016 – Tok řeky Bíliny v obci Světec nedaleko uhelné elektrárny Ledvice
2017 – Řeka Bílina, Úpořiny
2017 – Řeka Bílina, Velvěty, areál bývalé továrny Lybar, dnes Czech Aerosol
2019 – Želenická neckyáda na řece Bílině má tradici od 80. let 20. století (1. ročník – 1982), tedy od doby, kdy byly na jejím toku zřízeny funkční čistírny odpadních vod
Ibra Ibrahimovič
Ibra Ibrahimovič zdědil jméno po otci albánského původu. Narodil se ve starém městě Most v roce 1967 a vyrůstal v hornickém sídlišti Meziboří na svazích Krušných hor, odkud dodnes vyjíždí fotografovat a kde také žijí jeho rodiče. Po absolvování SPŠ strojní v roce 1986 začal amatérsky fotografovat. V říjnu 1989 se vrátil z povinné dvouleté vojenské služby a v roce 1991 opustil práci v Chemických závodech Záluží a rozhodl se fotografování věnovat profesionálně. Na začátku kariéry úzce spolupracoval se Zeleným domem Litvínov, s jehož pomocí uvedl v život projekt „Střepy severních Čech“. Témata tohoto volného projektu naplňuje dosud. Nejznámější je jeho seriál o bourání severočeské obce Libkovice (1993) a příběh sedláka Rajtera (2002). Podílel se rovněž na řadě publikací a výstav. Od roku 1995 žije střídavě v Praze, kde provozuje s kamarády ateliér a foto-komoru, a v Meziboří. Ibra Ibrahimovič je celý život svobodný a spoluvychovává jednu skvělou dceru.
www.ibraphoto.net
