SOUHRN

Článek pojednává o výskytu bakterií z čeledi Enterobacteriaceae (tj. zástupců koliformních bakterií, termotolerantních koliformních bakterií a druhu Escherichia coli) v různých typech recyklovaných vod (šedé vody, srážkové vody, vody z městských vodních prvků). V textu je upozorněno na možné problémy při jejich detekci, tj. na citlivost a specifičnost kultivačních metod. Zároveň je prezentováno druhové složení koliformních bakterií v čištěných šedých vodách a jejich citlivost na vybraná antibiotika. Největší podíl antibiotické rezistence byl podle očekávání zjištěn u penicilinových derivátů (ampicilin a amoxicilin­‑kyselina klavulanová), který u skupiny Escherichia coli/Shigella tvořil 32 %. Rezistence na další studovaná antibiotika byla prokázána u 7–12 % kmenů ze všech izolovaných druhů koliformních bakterií. Nejvíce rezistentních kmenů bylo izolováno ze zdravotnického zařízení. Pouze jeden kmen Escherichia coli izolovaný z vod ze zdravotnického zařízení byl rezistentní na meropenem.

ÚVOD

Escherichia coli (E. coli) je nejdůležitějším ukazatelem fekálního znečištění a již prakticky nahradila dříve používané koliformní bakterie (případně termotolerantní/fekální koliformní bakterie), které na rozdíl od E. coli nemusejí mít vždy fekální původ a někteří zástupci se mohou ve vodním prostředí běžně rozmnožovat. E. coli je tak klíčovým mikrobiologickým ukazatelem ve většině předpisů zahrnujících požadavky na hygienickou nezávadnost vody. Nejinak je tomu i v případě vod recyklovaných. Při naší rešerši zahraničních předpisů týkajících se požadavků na kvalitu recyklované či srážkové vody při jejím využití v interiéru jsme zjistili, že ve 12 ze 14 předpisů je sledována E. coli, ve čtyřech předpisech je předepsáno také sledování výskytu koliformních bakterií a ve třech je požadováno sledování fekálních (termotolerantních) koliformních bakterií buď jako jediného mikrobiologického ukazatele, nebo společně s E. coli. Autoři Matějů a kol. [1] zpracovali přehled 22 norem a právních předpisů pro regulaci opětovného používání vod včetně vod pro závlahu. V každém z těchto předpisů jsou uvedeny požadavky týkající se mikrobiologických ukazatelů, reprezentovaných koliformními bakteriemi, termotolerantními koliformními bakteriemi a E. coli. Pro zajímavost je uváděna nejčastěji (tj. 13×) E. coli (59 %), dále ve výčtu následují (celkem sedmkrát) koliformní bakterie a fekální (termotolerantní) koliformní bakterie. Z toho je čtyřikrát uvedena kombinace E. coli a koliformní bakterie a jednou kombinace koliformní a fekální (termotolerantní) koliformní bakterie. Občas se v nějakém textu, diskuzi nebo návrhu předpisu objeví termín „termotolerantní coli“, který je zavádějící a s největší pravděpodobností odkazuje na skupinu termotolerantních koliformních bakterií. Druh E. coli jako takový termotolerantní je, ale tato vlastnost se ve vodním (nefyziologickém) prostředí ztrácí jako první.

Předmětem příspěvku není hodnotit význam těchto ukazatelů v recyklovaných vodách, nýbrž ukázat na jejich heterogenitu v tomto prostředí a metodické těžkosti při jejich stanovení. Ty jsou dány především složitou, vysoce oživenou a heterogenní matricí (vysoký obsah doprovodné mikroflóry). Aby byly získané výsledky relevantní (tj. správné a přesné), použité metody musejí být dostatečně citlivé a selektivní, což bývá u takto oživených matric velký problém. Tuto problematiku jsme již řešili dříve u přírodních koupacích vod [2], kde se jako nejvhodnější metoda pro stanovení E. coli osvědčil finančně náročný postup MPN (nejpravděpodobnějšího počtu) podle ČSN EN ISO 9308-2.

METODIKA

Vzorky a jejich odběry

Od června roku 2020 do prosince roku 2021 byly za dodržení platných pravidel pro odběr vzorků (ČSN EN ISO 5667-1, ČSN EN ISO 5667-3, ČSN EN ISO 19458) do sterilních vzorkovnic odebírány vzorky šedých vod (obytné budovy, veřejné budovy a zdravotnická zařízení), srážkových vod (obytné budovy a veřejné budovy) a recyklovaných vod z městských vodních prvků. Vzorky byly transportovány za stálého chlazení (5 ± 3 °C) a zpracovány maximálně do 18 hodin po odběru.

Metody analýz

Pro kultivační stanovení byly použity metody podle následujících norem a postupů:

  • ČSN EN ISO 9308-1 – Chromocult Coliform agar (Merck), membránová filtrace (filtry o porozitě 0,45 µm), kultivace 24 hodin při 36 °C.
  • ČSN EN ISO 9308-2 – Colilert/Quanti­‑Tray, kultivace 18 hodin nebo 24 hodin (podle typu testu) při 36 °C.
  • ČSN 75 7835 – m­‑FC agar (Merck), membránová filtrace (filtry o porozitě 0,45 µm), kultivace 24 hodin při 44 °C.
  • Optimalizovaná metoda stanovení E. coli na chromogenním TBX médiu (Merck), membránová filtrace (filtry o porozitě 0,45 µm), kultivace 24 hodin při teplotách 36 °C nebo 44 °C, případná předkultivace na selektivním médiu TSA /CA nebo také TBX 4 hodiny při 36 °C.

Stanovení antibiotické rezistence

Z čištěných šedých vod (11 lokalit) bylo izolováno 145 kmenů gramnegativních bakterií z čeledi Enterobacteriaceae, patřících do skupiny koliformních bakterií. Kmeny byly přečištěny a identifikovány metodou MALDI­‑TOF a dále u nich bylo provedeno testování citlivosti na antibiotika diskovou difúzní metodou podle European Committee on Antimicrobial Susceptibility Testing, verze 7.0 z ledna 2019, tzv. EUCAST [3] (obr. 1). Pokud byl ve vzorku zachycen nízký počet kolonií (méně než pět) byly testovány všechny; jinak bylo vybráno pět až osm kolonií, pokud možno různého vzhledu. Kmeny byly testovány na antibiotika od firmy Oxoid (v závorce je uveden obsah disku): ampicilin (10 µg), amoxicilin­‑kyselina klavulanová (30 µg), cefotaxim (5 µg), cefepim (30 µg), ceftazidim (10 µg), meropenem (10 µg), ciprofloxacin (5 µg) a gentamicin (10 µg).

Obr. 1. Disková difúzní metoda – disky napuštěné příslušným antibiotikem jsou položeny na Petriho misku s Mueller Hinton médiem, naočkovaným testovaným kmenem; na základě velikosti zóny inhibice růstu okolo disku se určuje citlivost/rezistence k danému antibiotiku
Fig. 1. Disc diffusion method – disks impregnated with the antibiotics are placed in a Petri dish with Mueller Hinton medium inoculated with the test strain; the susceptibility/resistance to the given antibiotic is based on the size of the cleared zones of inhibition around the discs

VÝSLEDKY A DISKUZE

Zastoupení E. coli mezi koliformními bakteriemi v různých typech (nejen recyklovaných) vod

E. coli je stejně jako ostatní koliformní bakterie zástupcem čeledi Enterobacteriaceae, nepřežívá však – na rozdíl od jiných druhů – dlouhodobě ve vodním prostředí. Procentuální zastoupení E. coli mezi koliformními (případně termotolerantními koliformními) bakteriemi může ukazovat závažnost přímého fekálního znečištění a částečně i úroveň organického znečištění. V tab. 1 je uvedeno různé procentuální zastoupení E. coli mezi koliformními bakteriemi v různých typech námi sledovaných recyklovaných vod. Uvedeny jsou pouze výsledky odběrů v roce 2021, jelikož všechny tyto analýzy byly provedeny metodou dle ČSN EN ISO 9308-2, tudíž jsou mezi sebou porovnatelné. Pro statistické účely byly hodnoty nad pracovním rozsahem > 2 419,2 nahrazeny hodnotou 3 750 a hodnota > 4 838,4 hodnotou 7 500 MPN/100 ml.

Tab. 1. E. coli mezi koliformními bakteriemi v různých typech recyklovaných vod
Tab. 1. E. coli among total coliform bacteria in different types of reused waters

Nejvíce zjištěných zástupců bakterie E. coli mezi koliformními bakteriemi bylo podle očekávání nalezeno v surových šedých vodách (31 %). Tyto výsledky jsou však také nejméně přesné, neboť zde se nejvíce výsledků pohybovalo nad pracovním rozsahem metody. V upravené šedé vodě už bylo E. coli nalezeno výrazně méně (8,1 %). Druhý nejvyšší výskyt E. coli byl zjištěn v městských vodních prvcích, což je logické, neboť i tam může docházet k přímému fekálnímu znečištění. Naopak nejméně E. coli mezi koliformními bakteriemi (2,6 %) bylo stanoveno ve srážkových vodách, kde byly nízké i absolutní počty. Pro srovnání, např. v povrchových vodách (toky Labe a Vltava) byla E. coli nalezena mezi koliformními bakteriemi ve 24,7 % případů [4]. Zde však ukazatele nebyly stanoveny metodou podle ČSN EN ISO 9308-2, ale podle ČSN 75 7837 (Endo agar), resp. ČSN 75 7835 (m­‑FC s β­‑D­‑glukuronidázou). Změna metody stanovení koliformních bakterií, v tomto případě fermentace laktózy versus aktivita β­‑D­‑galaktosidázy, vedla k širšímu pojetí skupiny koliformních bakterií, která v současné době zahrnuje výrazně více druhů, než tomu bylo v minulosti.

Metody testované ke stanovení koliformních bakterií a E. coli v recyklovaných vodách

Problémem detekce – především druhu E. coli ve vodách s bohatou doprovodnou mikroflórou – je skutečnost, že stanovení se obvykle provádí paralelně s detekcí koliformních bakterií na velmi citlivém médiu. Detektory (membránové filtry nebo Petriho misky) bývají přerostlé nejen doprovodnou mikroflórou, ale případně i koliformními bakteriemi, díky čemuž je E. coli, jež je většinou ve výrazné menšině, diskriminována tak, že její kolonie nemohou na médiu řádně narůst. Ředění vzorků v tomto případě nepomůže, protože E. coli se vyředí jako první (obr. 2), čímž je možné získat falešně negativní výsledek, resp. významně se zvýší mez detekce. Statistické hodnocení těchto typů výsledků v našem šetření provedeno nebylo, protože některé metody byly rychle vyloučeny po analýzách několika sérií vzorků jako metody nevhodné pro danou matrici.

Obr. 2. Stanovení E. coli podle ČSN EN ISO 9308-1 (CCA médium) z matrice šedá voda – při očkování větších objemů je E. coli (modré až modrofialové kolonie) patrná, avšak těžko spočitatelná v nárůstu koliformních bakterií (růžové kolonie); při větším ředění už není detekována vůbec
Fig. 2. Detection of E. coli according to EN ISO 9308-1 (CCA medium) from grey waters – presence of E. coli (blue and violet blue colonies) in higher volume is apparent, but hardly countable among the coliform bacteria (rose/pink colonies); and it disappears
in bigger dilution

Další možností je použít médium m­‑FC (ČSN 75 7835) a stanovit buď termotolerantní koliformní bakterie (ukazatel jako takový), nebo identifikovat E. coli následnou detekcí enzymu β­‑D­‑glukuronidázy. První možnost by byla asi vhodnější, jelikož m­‑FC médium je extrémně selektivní (s nízkou produktivitou pod 50 %) a kultivační teplota 44 °C je opravdu vysoká, nicméně výsledky stanovení E. coli bývají touto metodou podhodnocovány [2]. Ačkoli ve většině případů je doprovodná mikroflóra eliminována, v extrémně mikrobiálně zatížených vzorcích (jež

Stanovení antibiotické rezistence

Z čištěných šedých vod (11 lokalit) bylo izolováno 145 kmenů gramnegativních bakterií z čeledi Enterobacteriaceae, patřících do skupiny koliformních bakterií. Kmeny byly přečištěny a identifikovány metodou MALDI­‑TOF a dále u nich bylo provedeno testování citlivosti na antibiotika diskovou difúzní metodou podle European Committee on Antimicrobial Susceptibility Testing, verze 7.0 z ledna 2019, tzv. EUCAST [3] (obr. 1). Pokud byl ve vzorku zachycen nízký počet kolonií (méně než pět) byly testovány všechny; jinak bylo vybráno pět až osm kolonií, pokud možno různého vzhledu. Kmeny byly testovány na antibiotika od firmy Oxoid (v závorce je uveden obsah disku): ampicilin (10 µg), amoxicilin­‑kyselina klavulanová (30 µg), cefotaxim (5 µg), cefepim (30 µg), ceftazidim (10 µg), meropenem (10 µg), ciprofloxacin (5 µg) a gentamicin (10 µg).

VÝSLEDKY A DISKUZE

Zastoupení E. coli mezi koliformními bakteriemi v různých typech (nejen recyklovaných) vod

E. coli je stejně jako ostatní koliformní bakterie zástupcem čeledi Enterobacteriaceae, nepřežívá však – na rozdíl od jiných druhů – dlouhodobě ve vodním prostředí. Procentuální zastoupení E. coli mezi koliformními (případně termotolerantními koliformními) bakteriemi může ukazovat závažnost přímého fekálního znečištění a částečně i úroveň organického znečištění. V tab. 1 je uvedeno různé procentuální zastoupení E. coli mezi koliformními bakteriemi v různých typech námi sledovaných recyklovaných vod. Uvedeny jsou pouze výsledky odběrů v roce 2021, jelikož všechny tyto analýzy byly provedeny metodou dle ČSN EN ISO 9308-2, tudíž jsou mezi sebou porovnatelné. Pro statistické účely byly hodnoty nad pracovním rozsahem > 2 419,2 nahrazeny hodnotou 3 750 a hodnota > 4 838,4 hodnotou 7 500 MPN/100 ml.

Nejvíce zjištěných zástupců bakterie E. coli mezi koliformními bakteriemi bylo podle očekávání nalezeno v surových šedých vodách (31 %). Tyto výsledky jsou však také nejméně přesné, neboť zde se nejvíce výsledků pohybovalo nad pracovním rozsahem metody. V upravené šedé vodě už bylo E. coli nalezeno výrazně méně (8,1 %). Druhý nejvyšší výskyt E. coli byl zjištěn v městských vodních prvcích, což je logické, neboť i tam může docházet k přímému fekálnímu znečištění. Naopak nejméně E. coli mezi koliformními bakteriemi (2,6 %) bylo stanoveno ve srážkových vodách, kde byly nízké i absolutní počty. Pro srovnání, např. v povrchových vodách (toky Labe a Vltava) byla E. coli nalezena mezi koliformními bakteriemi ve 24,7 % případů [4]. Zde však ukazatele nebyly stanoveny metodou podle ČSN EN ISO 9308-2, ale podle ČSN 75 7837 (Endo agar), resp. ČSN 75 7835 (m­‑FC s β­‑D­‑glukuronidázou). Změna metody stanovení koliformních bakterií, v tomto případě fermentace laktózy versus aktivita β­‑D­‑galaktosidázy, vedla k širšímu pojetí skupiny koliformních bakterií, která v současné době zahrnuje výrazně více druhů, než tomu bylo v minulosti.

Metody testované ke stanovení koliformních bakterií a E. coli v recyklovaných vodách

Problémem detekce – především druhu E. coli ve vodách s bohatou doprovodnou mikroflórou – je skutečnost, že stanovení se obvykle provádí paralelně s detekcí koliformních bakterií na velmi citlivém médiu. Detektory (membránové filtry nebo Petriho misky) bývají přerostlé nejen doprovodnou mikroflórou, ale případně i koliformními bakteriemi, díky čemuž je E. coli, jež je většinou ve výrazné menšině, diskriminována tak, že její kolonie nemohou na médiu řádně narůst. Ředění vzorků v tomto případě nepomůže, protože E. coli se vyředí jako první (obr. 2), čímž je možné získat falešně negativní výsledek, resp. významně se zvýší mez detekce. Statistické hodnocení těchto typů výsledků v našem šetření provedeno nebylo, protože některé metody byly rychle vyloučeny po analýzách několika sérií vzorků jako metody nevhodné pro danou matrici.

Další možností je použít médium m­‑FC (ČSN 75 7835) a stanovit buď termotolerantní koliformní bakterie (ukazatel jako takový), nebo identifikovat E. coli následnou detekcí enzymu β­‑D­‑glukuronidázy. První možnost by byla asi vhodnější, jelikož m­‑FC médium je extrémně selektivní (s nízkou produktivitou pod 50 %) a kultivační teplota 44 °C je opravdu vysoká, nicméně výsledky stanovení E. coli bývají touto metodou podhodnocovány [2]. Ačkoli ve většině případů je doprovodná mikroflóra eliminována, v extrémně mikrobiálně zatížených vzorcích (jež obsahují velké množství proteolytických bakterií) může dojít k jejímu nárůstu a v tomto případě někdy i k interferenci acidobazických reakcí, na jejichž principu je toto médium založeno. Výsledkem je pak vznik spíše červených, nikoli modrých kolonií (proteolytické bakterie mohou produkovat velké množství amoniaku, tudíž toto zásadité prostředí nemusí umožnit projev produktů kyselé reakce, vzniklé po fermentaci laktózy).

Jako doposud nejvhodnější normovaná metoda se ukázala metoda MPN podle ČSN EN ISO 9308-2, jež je dostatečně citlivá i selektivní a má pracovní rozsah tři řády. Tuto metodu také standardně používáme při našich analýzách. Má však i určité nevýhody, což je v první řadě cena analýzy a pak také nutnost pořízení relativně drahého systému Quanti­‑Tray (který právě z tohoto důvodu mnoho laboratoří nemá). V neposlední řadě tato metoda produkuje enormní množství plastového infekčního odpadu. Proto jsme hledali i další možnost stanovení E. coli v recyklovaných vodách.

V roce 2019 publikovali chorvatští autoři [5] návrh optimalizované metody stanovení E. coli v koupacích vodách na TBX médiu (Trypton Bile X­‑Glucuronide). TBX je chromogenní médium, kde je E. coli detekována na základě aktivity enzymu β­‑D­‑glukuronidázy a roste ve formě tyrkysových kolonií (veškeré ostatní bakterie včetně dalších druhů z čeledi Enterobacteriaceae rostou jako bezbarvé kolonie). Pro stanovení E. coli z přírodních vod se používá předkultivace naočkovaných misek, resp. membránových filtrů, trvající 4 hodiny při 36 °C, a to buď na živiny bohatém neselektivním médiu, nebo přímo na médiu TBX. Jmenovaní autoři [5] využívali pro předkultivaci MMGA (Minerals Modified Glutamate Agar), my jsme použili trypton sójový agar (TSA) nebo Columbia agar (CA) či též TBX. Naše předběžné výsledky ukázaly, že optimalizovaná metoda je slibná [6] (obr. 3). Doprovodná mikroflóra byla dostatečně potlačena a počet E. coli zjištěný kultivačně na pevném médiu byl srovnatelný s výsledky získanými metodou MPN při kultivaci v tekutém médiu podle ČSN EN ISO 9308-2 (Quanti­‑Tray), kdy jde o stejný princip stanovení (β­‑D­‑glukuronidáza).

Obr. 3. E. coli na TBX médiu (vlevo nahoře kultivace 4 hodiny při 36 °C a pak 20 hodin při 44 °C; vpravo nahoře kultivace 24 hodin při 36 °C; vlevo dole kultivace 24 hodin při 44 °C; vpravo dole kultivace na CA 4 hodiny při 36 °C a pak kultivace na TBX 20 hodin při 44 °C
Fig. 3. E. coli on TBX medium (left up 4 hrs incubation at 36 °C, then 20 hrs at 44 °C; right up incubation 24 hrs at 36 °C, left down incubation 24 hrs at 44 °C, right down cultivation on Columbia medium 4 hrs at 36 °C, then 20 hrs at 44 °C on TBX

Koliformní bakterie izolované z čištěných šedých vod a jejich antibiotická rezistence

Jak již bylo uvedeno, z čištěných šedých vod (11 lokalit) bylo izolováno a identifikováno 145 kmenů bakterií z čeledi Enterobacteriaceae, patřících do skupiny koliformních bakterií. Tyto kmeny byly dále testovány na případnou antibiotickou rezistenci. Kmeny dosahovaly při identifikaci na MALDI­‑TOF průměrného skóre 2,29, což znamená vysoce pravděpodobnou identifikaci do druhu. Druhové složení izolovaných kmenů je uvedeno na obr. 4. Některé druhy však, i když jsou takto „přesně“ identifikovány, patří do širších taxonomických skupin (Escherichia coli/Shigella, Enterobacter cloacae komplex, Klebsiella oxytoca/Raoultella terrigena apod.), a jejich odlišení je tedy spíše teoretické. Hodnocení antibiotické rezistence je tak uváděno na úrovni těchto skupin nebo rodů.

Obr. 4. Seznam a počet izolovaných a identifikovaných druhů koliformních bakterií
Fig. 4. List of isolated and identified coliform bacteria species

Na základě údajů z literární rešerše a z tabulky klinických breakpointů EUCAST [7] byl vybrán soubor antibiotických disků vhodných k testování rezistence u koliformních bakterií (bakterie z čeledi Enterobacteriaceae). Konečný soubor zahrnuje peniciliny (ampicilin, amoxicilin­‑kyselina klavulanová), cefalosporiny (cefotaxim, cefepim a ceftazidim), karbapenemy (meropenem), fluorochinolony (ciprofloxacin) a aminoglykosidy (gentamicin). Nebyl testován tetracyklin, protože pro tuto skupinu bakterií neuvádí EUCAST interpretační kritéria, tzv. klinické breakpointy, což jsou průměry zón, podle nichž se kmeny kategorizují jako citlivé, nebo rezistentní.

Nejvyšší rezistence byla podle očekávání zjištěna u penicilinových derivátů (ampicilin a amoxicilin-kyselina klavulanová). Některé rody bakterií jsou však k těmto penicilinům přirozeně rezistentní [8]. Z námi izolovaných kmenů šlo v případě ampicilinu především o rody Citrobacter, Enterobacter, Klebsiella a Raoultella, v případě amoxicilin­‑kyseliny klavulanové se jednalo o Citrobacter freundii a rod Enterobacter. Z hlediska našeho výzkumu je tedy významná především E. coli, která nemá přirozenou rezistenci na tato antibiotika. Z 22 testovaných kmenů E. coli (společně se Shigella dysenteriae) bylo 32 % rezistentních jak na ampicilin, tak na amoxicilin­‑kyselinu klavulanovou. Naše výsledky jsou poměrně ve shodě s literárními údaji, podle nichž byla rezistence na ampicilin zjištěna u 38 % kmenů izolátů E. coli z odpadních vod [9] a u 18 % kmenů E. coli izolovaných z odpadních vod a kalů [10].

Rezistence na meropenem byla prokázána pouze u jednoho kmene E. coli ze zdravotnického zařízení (tj. 0,7 %), přičemž 11,7 % kmenů ze všech koliformních bakterií bylo rezistentních na ciprofloxacin, dále 9 % kmenů na gentamicin, 7 % na cefepim, 9 % na ceftazidim a 9 % na cefotaxim. Pro porovnání s dalšími studiemi ve světě [9] bylo z izolátů E. coli z odpadních vod zjištěno 6 % rezistentních na ciprofloxacin. Kmeny bakterií z čeledi Enterobacteriaceae (především rody Enterobacter a Citrobacter) rezistentní na gentamicin, ciprofloxacin, meropenem, ceftazidim a amoxicilin­‑kyselinu klavulanovou byly izolovány i ze studničních vod na Slovensku [11].

Prokázané rezistence u jednotlivých rodů bakterií nebo sledovaných typů budov s recyklovanými vodami jsou uvedeny na obr. 5 a 6. Nejvyšší míra antibiotické rezistence byla zjištěna u kmenů izolovaných ze zdravotnického zařízení. Těchto kmenů však máme bohužel nejmenší počet. Čtrnáct kmenů (9,7 %) bylo rezistentních na tři a více testovaných antibiotik, šlo tedy o multirezistentní kmeny.

Obr. 5. Procentuální zastoupení rezistentních kmenů u jednotlivých rodů/taxonomických skupin koliformních bakterií; v závorce za názvem rodu je uveden počet izolovaných a testovaných kmenů příslušného rodu/skupiny
Fig. 5. Percentage of resistant strains in individual genera / taxonomic groups of coliform bacteria; the number of isolated and tested strains of the relevant genus / group is given in brackets after the genus name
Obr. 6a (nahoře) a 6 b (dole). Procentuální zastoupení rezistentních kmenů (bez rozlišení rodů) podle izolace z různých typů lokalit; v závorce za typem lokality je uveden počet izolovaných a testovaných kmenů; za rodinné domy se považují objekty s maximálně dvěma bytovými jednotkami
Fig. 6a (up) a 6 b (down). Percentage of resistant strains according to isolation from different types of localities; the number of isolated and tested strains is given in brackets for the site type; we consider family houses to be buildings with a maximum of two residential units

ZÁVĚR

E. coli se mezi koliformními bakteriemi vyskytuje v recyklovaných a srážkových vodách od 2,6 % (dešťové vody) do 31 % (surové šedé vody). Vzhledem k vysokému obsahu doprovodné mikroflóry (zejména u šedých vod) je v současné době k detekci E. coli nejvhodnější metoda podle ČSN EN ISO 9308-2. Do budoucna se zdá být perspektivní optimalizovaná metoda pro stanovení (pouze) E. coli (se čtyřhodinovým resuscitačním krokem) na TBX médiu.

Pomocí metody MALDI­‑TOF bylo identifikováno 19 druhů koliformních bakterií vyskytujících se v čištěných šedých vodách, u nichž byla testována citlivost na antibiotika. Co se týče antibiotické rezistence, nejvyšší byla podle očekávání zjištěna u penicilinových derivátů (ampicilin a amoxicilin­‑kyselina klavulanová), a to 32 % u skupiny E. coli/Shigella. Rezistence na další sledovaná antibiotika byla prokázána u 7–12 % ze všech kmenů koliformních bakterií. Nejvíce rezistentních kmenů bylo izolováno ze zdravotnického zařízení. Pouze jeden kmen E. coli izolovaný z vod ze zdravotnického zařízení byl rezistentní na meropenem. Tyto výsledky jsou v souladu s výsledky dalších odborníků, kteří izolovali bakterie z různých typů vod (odpadní vody, kaly, studny) [9–11].

Poděkování

Tento příspěvek vznikl v rámci projektu TA ČR SS01010179 „Stanovení hygienických požadavků na recyklovanou vodu využívanou v budovách a městských vodních prvcích“.

 

Příspěvek prošel lektorským řízením.