Již je to celý rok, co jste se stal ředitelem Výzkumného ústavu vodohospodářského. Jak byste svůj rok v ústavu zhodnotil, splnil Vaše očekávání?
Je téměř neuvěřitelné, že jsem v ústavu již celý rok. Nevím, zda to uteklo tak rychle jen mně, ale já mám pocit, že jsem se ještě nestačil pořádně zabydlet. Zejména zpočátku, kdy jsem se musel seznamovat s řadou postupů a zvyklostí, které jsou specifické jen pro výzkumné ústavy, a nelze se na ně připravit dopředu, to bylo velmi hektické období. Vlastně to svým způsobem trvá dosud.
Zhodnocení mého působení by si zasloužilo srovnání s předchozími roky, které já mohu udělat jen stěží, takže otázka by asi měla být položena spíše našim zaměstnancům. Ústav v minulých letech procházel složitými obdobími, která zaměstnanci a předchozí vedení úspěšně zvládli. Z tohoto pohledu jsem měl situaci rozhodně jednodušší. Jednotka prověřená bojem je také zcela jistě stabilnější než skupinka rekrutů, byť by měli výborné školení a vysoké nasazení. Získané sebevědomí je pak velmi potřebné v prosazování se ve velmi konkurenčním národním i nadnárodním vědeckém prostředí.
Jedno subjektivní srovnání prvního roku svého působení jsem však již udělal. Na konci minulého roku jsem pro Radu ústavu provedl srovnání svých představ a cílů, které jsem presentoval při výběrovém řízení, se skutečností. Mám velmi dobrý pocit, že většinu z nich se daří postupně plnit, i když samozřejmě narážím na situace, kdy splnění mých představ bude vyžadovat podstatně více času, než jsem původně předpokládal. Mezi ně patří výzkum v oblasti odpadového hospodářství, větší účast v evropských projektech nebo plnohodnotné obchodní a marketingové oddělení. Existuje i několik vizí, které se mi nepodaří realizovat asi nikdy.
Na co jsem však velmi hrdý, je modernizace řízení projektů, kdy jsme založili oddělení pro přípravu a řízení projektů, obměňujeme interní výpočetní systémy a budujeme prostředí, které umožní výzkumným pracovníkům mít více prostoru pro výzkum a vědu, já to označuji souhrnným výrazem – bádání. Mám obrovské štěstí, že tuto myšlenku se mnou sdílí nejen celé vedení, ale potřebu změny většinou vnímají i samotní výzkumní pracovníci.
Dříve jste pracoval na ředitelství České inspekce životního prostředí, která je také jednou z resortních organizací MŽP. Pomohla Vám tato zkušenost při vedení VÚV TGM?
Práce na inspekci byla pro mne životním zlomem. V předchozích zaměstnáních jsem vždy pracoval v soukromých společnostech, kde byl hlavním kritériem zisk, kterému se podřizovalo vše. Pokud byl pracovník úspěšný, tak se mu otevíraly možnosti osobního růstu, získávání podpory pro vlastní činnost, ale rostlo i očekávání managementu a docházelo k negativnímu prolínání firemního a osobního života. Já jsem měl to velké štěstí, že jsem měl výsledky, které mne katapultovaly do vedení velkých nadnárodních společností. Inspekce však měla zcela jiný cíl, a tím byla kontrola dodržování zákonů a nekompromisní jednání v případě, že zákony dodrženy nebyly. ČIŽP je správní úřad, takže i řízení organizace je náročnější na dodržování předpisů a postupů. Především role ředitele oblastního inspektorátu pro Prahu a Středočeský kraj, kdy jsem měl blízko k aktivní činnosti inspektorů a případům, jež řešili, mi dala přehled nejen o vlastní problematice ochrany životního prostředí, včetně ochrany vod, ale i o tom, jak důležité je předpisy a zákony znát a jejich dodržování vyžadovat.
Resort životního prostředí je velmi široký a specifický. Asi v žádném jiném resortu není tolik zaměstnanců, kteří svoje působení nevnímají jako obyčejné zaměstnání, ale jako přínos společnosti nebo, lépe řečeno, jako poslání. To jsem si uvědomil již na inspekci životního prostředí a potvrdilo se mi to i při setkávání s jinými resortními organizacemi, včetně úředníků na ministerstvu. Nebylo to rozdílné ani při mé návštěvě VÚV TGM, kdy jsem měl možnost se v rámci VIP dne seznámit s klíčovými odděleními a popovídat si se zaměstnanci. V té době mne však vůbec nenapadlo, že se svým technickým zaměřením budu mít možnost v ústavu někdy pracovat, neřkuli jej vést.
Inspekce mi, kromě odborné a legislativní průpravy, dala možnost se seznámit s provozem ministerstva životního prostředí. Jako zástupce ředitele inspekce zodpovědný za ekonomiku, ICT, služební zákon, právní služby, prostě veškeré zázemí inspekce, jsem byl v pravidelném kontaktu s ministerstvem, a měl tak neocenitelnou možnost porozumět, co se od resortních organizací očekává a proč, což bylo a stále je jak pro mne, tak i pro ústav velmi důležité. Krátce se tedy dá shrnout, že inspekce životního prostředí mi dala základy pro působení ve stávající pozici.
Kvantitativnímu hodnocení vodních zdrojů byla v posledních letech věnována značná pozornost, jaký je ale Váš názor na doposud poněkud opomíjenou kvalitativní složku a jakost vody v souvislosti se suchem?
Změny klimatu a extrémy počasí jsou něco, s čím se musíme naučit žít. To neznamená se jim podřídit, ale hledat řešení, abychom si mohli svůj způsob života zachovat. V posledních pěti letech jsme si prošli několika úrovněmi sucha a právě teď máme stále sucho hydrologické, a to i přesto, že tato zima se bude pravděpodobně řadit mezi ty srážkově průměrné. Hydrologické sucho pak znamená nízkou hladinu podzemní vody, a to ovlivňuje množství vody v tocích. Na hlavních tocích sice máme přehrady, které nám mohou minimální zůstatkové průtoky navyšovat, ale i přesto byla minulý rok většina průtoků zhruba o třetinu pod normálem. To logicky znamená, že veškeré nečistoty vypouštěné do řek budou více koncentrované. Protože vodu z řek využíváme k zavlažování i k výrobě pitné vody, tak kvalitě musíme věnovat patřičnou pozornost. Základem je dobrý monitoring, čištění odpadních vod a samozřejmě i dobré technologie pro výrobu pitné vody. Na to vše již máme potřebné technologie, ale pořád je to o výkonnosti a ceně. O všech těchto aspektech však mohou lépe pohovořit naši zaměstnanci, kteří se problematikou cíleně zabývají.
Domníváte se, že čerstvě spuštěný systém předpovědi vodohospodářské bilance HAMR, na jehož vývoji se VÚV TGM spolupodílí, může mít skutečně vliv na racionálnější hospodaření s vodními zdroji v ČR?
V systém HAMR a jeho budoucnost mám velkou důvěru. Na rozdíl od jiných systémů, které se tváří podobně, má jednu velikou výhodu. Podařilo se propojit a licenčně zajistit aktuální i historická data od různých poskytovatelů a ta zkombinovat. HAMR je sice stále na začátku, ale již nyní umožňuje analyzovat sucho z pohledů, které jiné systémy neumějí. Budoucí verze by měly disponovat širší datovou základnou i novými funkcemi a měly by být schopny předpovídat sucho až na dva měsíce dopředu. HAMR bude navíc umožňovat simulace pro analýzu plánovaných opatření, takže by se měl stát cenným pomocníkem jak pro vodohospodáře, tak i pro místní samosprávu, jež bude potřebovat údaje pro svá rozhodování ohledně vyhlašování lokálních opatření při boji proti suchu. Jsem si tedy jist, že na hospodaření s vodními zdroji to vliv mít bude, ale to, zda budou rozhodnutí racionální, bude stále záležet na lidech, kteří výsledky budou využívat.
Jak vidíte Vaše působení v Národní koalici pro boj se suchem? Domníváte se, že tato koalice může zásadně změnit strategii ČR boje proti suchu?
Národní koalice pro boj se suchem je, podobně jako HAMR, unikátní v propojování znalostí z různých zdrojů. Nejsou to však data, ale zkušenosti a aktivity. Národní koalice se skládá ze zástupců několika ministerstev, univerzit, sdružení, spolků, ale také vědců a výzkumníků, kteří se vodou a suchem zabývají. Dochází tak k synchronizaci činností a společnému zacílení na ta nejlepší řešení. Z národní koalice vychází tzv. národní klastr, který sdružuje především vědce a výzkumníky. Klastr je podstatně menší než koalice, a tím umožňuje dynamická hledání řešení, která pak mohou být koalici předložena. Dalo by se v dnešní terminologii říci, že klastr je inkubátor nápadů. Je pro nás skutečně ctí, že jsme zastoupeni v obou uskupeních a jsme respektovaným a velmi aktivním členem.
Tím, že je sdružení dobrovolné, se eliminují neaktivní členové a zůstávají jen ti, jež mají skutečný zájem řešení hledat, navrhovat a realizovat. Naprosto klíčová je však podpora ministerstev, osobně ministrů a dokonce i premiéra. Věřím tedy, že koalice strategii pro boj proti suchu může změnit, dokonce se předpokládá, že by ji měla přímo vytvářet.
Kam by se podle Vás měl VÚV TGM ubírat a jaké jsou Vaše cíle a plány do budoucna?
Nejtěžší otázka přichází vždy nakonec. Během pohovoru při výběrovém řízení na pozici ředitele jsem byl dotázán, jak se vypořádám se situací, když bude po mně vyžadováno odborné stanovisko k problematice, kterou neznám. Moje odpověď byla, že se pokusím řídit zdravým rozumem a jednoduše se našich expertů zeptám. A tato chvíle právě nastala. Shodou okolností totiž dokončujeme diskuse o dlouhodobé strategii se všemi vedoucími v jednotlivých útvarech. Byl jsem až zaskočen rozsahem témat, která by se v dlouhodobém horizontu mohla či měla řešit, a zájmem zúčastněných se na hledání řešení podílet. Některé debaty nám bez jakékoli přestávky trvaly i více než pět hodin, takže jsem řadu svých představ a předpokladů musel upravit, přesto se však mé základní plány nezměnily. Jsou to zviditelnění ústavu v národním, ale i evropském kontextu, vytvoření takového zázemí a podmínek pro výzkumníky, aby byli spokojeni a mohli nerušeně bádat, a nakonec být spolehlivým partnerem pro státní správu a místní samosprávu.
Náš ústav tento rok slaví 100 let existence, mám tedy ještě neskromné přání učinit vše, aby své místo ve společnosti byl schopen obhájit i v dalším století. To je však úkolem nejen pro mne, ale i pro všechny stávající a budoucí zaměstnance.
