Rozhovor se zabývá rozborem aktuální situace v oblasti dnes často diskutovaných ochranných pásem vodních zdrojů. Otázky zodpovídají odborníci Ing. Jiří Novák z Vodárenské akciové společnosti, a. s., v Brně a Ing. Petra Oppeltová, Ph.D., z Mendelovy univerzity v Brně.
Jak byste stručně zhodnotili současnou situaci v oblasti ochranných pásem vodních zdrojů v České republice?
Úvodem chceme připomenout především význam ochranných pásem vodních zdrojů (dále jen OP). Jde o tzv. preventivní, ale také o speciální ochranu vodních zdrojů, což je nadstavba nad ochranou obecnou (zákonnou, která platí vždycky, všude a pro každého) a zvláštní (například CHOPAV, zranitelné oblasti). Obecně je tento institut často podceňován a současně rovněž nedoceněn. Preventivní ochrana má působit v povodí vodních zdrojů a předcházet/řešit příčiny ohrožení či znečištění vodních zdrojů, nikoli až důsledky. Je třeba vnímat, že její stanovení i účinnost jsou z vlastního principu náročné a poněkud zdlouhavé, ale o to více je v důsledku účinnější a dlouhodobá.
V době, kdy v procesu stanovení této ochrany vodních zdrojů byly zapojeny hygienické orgány a platila „Směrnice č. 51/1979 Hygienických předpisů“ z 1. 9. 1979, došlo ke stanovení OP (resp. pásem hygienické ochrany – PHO, což byl pouze jiný výraz pro stejný účel). Zhruba v 80. letech minulého století byla tato ochrana stanovena u většiny tehdy využívaných vodních zdrojů v ČR a velmi často platí až do současné doby.
Za uplynulé období došlo k řadě změn ve vodohospodářských předpisech, změnila se koncepce ochrany vodních zdrojů. Rovněž je důležité si uvědomit, že stanovením OP tento proces nekončí, ale v podstatě začíná: jsou nastavena pravidla, ta by se měla dodržovat a vše vyhodnocovat. Velmi důležitá je také kontrola dodržování nastaveného režimu v OP. Stručná odpověď na tuto otázku tedy zní: buďme vděčni za to, že využívané vodní zdroje mají nějakou preventivní ochranu stanovenou. Je však třeba ji tzv. optimalizovat a OP přizpůsobit současné koncepci ochrany vodních zdrojů, platným vodoprávním předpisům, lokálním poměrům a celkově dnešním podmínkám.
Zastaralá a neaktuální legislativa, neexistence metodického postupu pro tvorbu a změny OP. Podle čeho tedy vlastně postupují subjekty, které se vymezováním a změnou OPVZ zabývají (resp. mají tuto povinnost)?
Jak je výše zmíněno, došlo průběžně k řadě legislativních změn. Není předmětem odpovědi je všechny vyjmenovávat, ani hodnotit jejich kvalitu (stejně jako v jiných oblastech se některé právní předpisy mohou povést lépe a některé o něco hůře). Z dlouholeté praxe a zkušeností lze zodpovědně říci, že v této oblasti je v ČR poměrně slušné legislativní prostředí na to, aby se dařilo pečovat o vodní zdroje využívané a dnes i využitelné. Samozřejmě vývoj jde dále a je třeba i na právních předpisech neustále pracovat.
V otázce je zmíněna zastaralá a neaktuální legislativa – tím je pravděpodobně myšlena dnes již překonaná vyhláška MŽP č. 137/1999 Sb. Ta je skutečně neúčinná, nepotřebná, nepoužitelná, byla vydána k dnes již neplatnému zákonu o vodách z roku 1973 a mnohdy je v rozporu se současným vodním zákonem. Zde by měl ústřední vodoprávní úřad pro ochranu vod (MŽP) skutečně přidat na aktivitě (případně vyhlášku alespoň zrušit), ale je třeba pracovat s citem, aby se situace, v některých ohledech, spíše nezhoršila. I za tohoto stavu je však v praxi možné východisko – zákon (vodní zákon) má vyšší právní sílu než prováděcí předpis, tedy popsaná situace přímo nebrání procesu stanovení nebo změny OP. Problematika vyhlášky č. 137/1999 Sb. byla mimo jiné diskutována na odborném semináři Ochranná pásma povrchových zdrojů pitné vody, pořádaném ČVTVHS v Praze dne 20. 12. 2016. Na základě diskusí odborníků na toto téma byl vytvořen dokument, ve kterém jsou shrnuty nejpalčivější problémy včetně návrhů řešení, a tento dokument byl odeslán na ústřední vodoprávní úřady, tj. Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo zemědělství.
Výše zmíněná směrnice č. 51/1979 byla určitým návodem a byla v praxi využívána. Z jedné strany šlo o velmi dobrou pomůcku zpracovatelům návrhů dokumentací pro OP, na straně druhé však paušalizovala OP podle jednotlivých stupňů a vůbec nebrala ohled na široké spektrum místních podmínek. Směrnice byla bez náhrady zrušena. Navrhování OP (rozsahu i podmínek v nich) byla a nadále je vysoce odborná práce, a pokud odbornost nechybí, absence metodik obecně není zásadním problémem. Zároveň je třeba zdůraznit, že pro některé oblasti související s OP vodních zdrojů by podrobná metodika byla přínosem. To se týká především problematiky finančních kompenzací hospodařícím subjektům v OP (problematika náhrad).
Jak se v takto nesourodém prostředí pohybují při vymezování OPVZ vodoprávní úřady?
Ve vodním zákoně je uvedeno, že OP stanoví vodoprávní úřad. Samozřejmě musí mít k dispozici dostatečně obsáhlý a odborně zpracovaný podklad – návrh dokumentace pro stanovení nebo změnu (ale i zrušení) OP. Ale i tento úřad musí mít odpovídající odbornost. Situace tedy může být odlišná i podle úrovně vodoprávních úřadů. Jde proto o spolupráci mezi provozovateli infrastruktury, zpracovateli návrhů dokumentací a vodoprávními úřady, a je-li zájem o takovou spolupráci a hlavně o docílení odpovídajícího výsledku, optimalizace ochrany vodních zdrojů je možná a také i úspěšná.
Jaké jsou Vaše zkušenosti z praxe se současným přehodnocováním OPVZ?
Na rozdíl od období po roce 1980 (kdy vešla v platnost směrnice č. 51/1979 a tehdejší ústřední vodohospodářský orgán – Ministerstvo lesního a vodního hospodářství – MLVH stanovil termín pro provedení revizí OP) není žádné takové ustanovení v současném vodním zákoně uvedeno. Ke změnám – k optimalizacím OP tedy nedochází ze zákonné povinnosti, případně v časovém stresu pro dodržení termínu, ale z praktické potřeby a z konkrétních místních poměrů a důvodů. Nemusí se tedy vyloženě spěchat, avšak podle našeho názoru není vhodné tento proces zbytečně oddalovat.
Optimalizací OP se např. předejde některým zbytečnostem, především v těch částech povodí vodních zdrojů, které v rámci plošných OP (tj. kdy celé povodí vodního zdroje bylo zahrnuto do některého stupně OP) nebylo nutné do speciální ochrany zahrnovat, a hospodařící subjekty tak mohly být omezovány i zbytečně, případně může docházet následně ke zbytečným problémům ohledně náhrad v OP. Naopak je možné a žádoucí při nynější změně OP jejich poslání skutečně optimalizovat – tím je myšleno stanovit tento typ ochrany tam, kde skutečně pomůže ochránit vodní zdroj co do kvality i množství vody, a to v potřebném a požadovaném rozsahu. V takovém případě je třeba počítat i s možností poskytování náhrad za prokázané omezení užívání pozemků, popř. i staveb v OP podle současného znění vodního zákona.
Vodárenská akciová společnost, a. s., (dále jen VAS) v současnosti provádí tyto změny OP. Není vytvořen žádný harmonogram, pořadí ani termíny pro jednotlivé provozované vodní zdroje. Podle potřeby, a to jak ze strany provozovatele, případně i vlastníka infrastruktury, ale také obcí, hospodařících subjektů apod., se operativně přistupuje ke změnám dříve stanovených OP.
Každá významná legislativní změna, např. při změně koncepce OP z ochrany celoplošné na ochranu zonální (rok 1998 – novela zákona o vodách) nebo změna způsobu stanovení OP nikoliv již rozhodnutím, ale opatřením obecné povahy vodoprávního úřadu (rok 2010 – jedna z novel vodního zákona) plynulost provádění změn OP vždy na určitý čas zpomalila nebo dokonce zastavila. Jednalo se o to, než se získají zkušenosti, objeví nově vydané vodoprávní dokumenty atd. – než tedy dojde k nové konfrontaci mezi zainteresovanými stranami v procesu stanovení (změn) OP.
Situace kolem OPVZ velkých nádrží bývá někdy dosti problematická – jaký je aktuální stav na víceúčelové nádrži Vranov s vodárenským odběrem pro více než 80 tis. obyvatel?
Ochranná pásma velkých nádrží – jde především o OP vodárenských nádrží – jsou vodní díla, jejichž účelem je prioritně zajištění zásobování pitnou vodou. Tyto vodárenské nádrže mají mezi povrchovými vodami specifické postavení a to mj. spočívá i v tom, že potřebné vodoprávní procesy, včetně stanovení (změn, popř. zrušení) OP, zajišťují státní podniky Povodí. Provozovatelé vodárenské infrastruktury s nimi samozřejmě i v této oblasti spolupracují, nejsou však „nositeli tohoto úkolu“. V naší oblasti se jedná o Povodí Moravy, s. p., které změny OP svých vodárenských nádrží průběžně provádí.
Víceúčelová vodní nádrž Vranov s vodárenským odběrem není vodárenskou nádrží, proto Povodí Moravy, s. p., nezajišťuje změnu OP tohoto významného a nenahraditelného vodního zdroje povrchové vody. Nositelem povolení k odběru vody je vlastník infrastruktury – Vodovody a kanalizace, dobrovolný svazek obcí se sídlem v Třebíči, pro kterého tuto činnost i jeho povinnosti zajišťuje ve smyslu provozní smlouvy provozovatel – VAS. V současné době právě probíhá změna OP stanovených v roce 2000. Vzhledem k víceúčelovosti vodní nádrže, k řadě činností, které zde probíhají, a k celkové složitosti specifických místních podmínek jde o proces skutečně náročný a dlouhotrvající. Protože jde o jediný případ co do rozsahu, kapacity zdroje v rámci ČR, nelze problematiku jinde konzultovat, případně se učit podle jiných vodoprávních řízení ke zmíněné problematice.
Je podle Vás reálné provedení přehodnocení všech OPVZ na našem území v nějakém rozumném časovém horizontu? A má cenu se vůbec do tohoto procesu zapojit, když legislativní prostředí není aktuální a stabilní? Jak tedy nyní dál v oblasti OPVZ?
Na tyto otázky bylo v podstatě již výše odpovězeno. Ochranná pásma vodních zdrojů jsou nezbytná, důležitá a skutečně účinná. Tak jak se mění společenské, hospodářské, ale i hydrologické a klimatické poměry, musí se současně (možná někdy i v předstihu) měnit související legislativa. Pokud k tomu přibude i kladný přístup všech skutečných aktérů v procesu stanovení či změn OP – viz výše, určitě bude možné zaznamenat úspěšné výsledky. Zároveň musíme zmínit i fakt, že je zcela nezbytné, aby byla podle platné legislativy především dodržována obecná a zvláštní ochrana vod.
Ústřední vodoprávní úřady by měly připravovat potřebnou a odpovídající legislativu, musí ale vycházet z potřeb – názorů praxe. Všichni musí mít na mysli zásadní prioritu – zajistit vhodné, perspektivní, kvalitní a dostatečné vodní zdroje nejen pro současné obyvatelstvo, ale i pro budoucnost, neboť v případě kvalitní pitné vody se jedná o rozhodující a pravděpodobně i strategické médium. A tohoto nelze dosáhnout bez správně stanovených a dodržovaných – tedy účinných OP.
