Odvádění a čištění odpadních vod v Moldavsku – současný stav a perspektivy

Souhrn

Článek přináší základní informace o současném stavu odkanalizování a čištění odpadních vod v Moldavsku. Tyto údaje jsou shrnutím poznatků z průzkumu jednotlivých lokalit (zpravidla měst nad 10 000 obyvatel) provedeného v rámci projektu zahraniční rozvojové spolupráce ČR. Cílem projektu Harmonizace legislativy se směrnicí EU pro správu odpadních vod financovaného Českou rozvojovou agenturou je pomoc moldavské státní správě s vymezením aglomerací a citlivých oblastí podle evropské směrnice 91/271/EHS o čištění městských odpadních vod.

Největší řekou v Moldavsku je Dněstr, jeho mohutnost dokládá snímek od obce Gura Bicului

Ve většině z 28 dosud navštívených měst se sice nacházejí čistírny odpadních vod, řada z nich však pochází ještě ze sovětské éry a nebyla nikdy modernizována. Některé čistírny nejsou provozovány vůbec, slouží pouze k pasivnímu vyhnívání odpadních vod, jiné fungují jen s velkými provozními obtížemi. Úroveň provozování starých, rekonstruovaných i nových čistíren leckdy souvisí více s odbornou úrovní provozovatele než s jejich stářím. Požadavkům směrnice dosud nevyhovuje ani rozsah sledování množství a kvality přitékajícího a vypouštěného znečištění. Nejčastěji jsou k dispozici pouze rozbory čtyř prostých vzorků přítoku a odtoku ročně. K dosažení vyhovujícího čištění odpadních vod od obyvatel velkých měst bude nutné zrekonstruovat nebo nově vybudovat velké množství čistíren, sanovat stávající kanalizace a postavit stovky kilometrů nových kanalizačních řadů, což se kromě velkých investic neobejde bez široké osvěty a zefektivnění evidence dat. Vzhledem ke dlouhé tradici obchodních vztahů a dobrému jménu, kterému se ČR a české firmy v Moldavsku těší, je tato dnes chudá země perspektivním cílem rozvojové spolupráce.

Úvod

Moldavsko se rozkládá na ploše 33 843 km² mezi Rumunskem a Ukrajinou na pruhu dlouhém 320 km a širokém 100 km, v zásadě mezi řekami Prut a Dněstr. Mírně zvlněná krajina (nejvyšší bod 430 m n. m.) je protkána přítoky obou uvedených řek. Vzhledem k nízkému srážkovému úhrnu (400 mm na jihu až 560 mm na severu) a dlouhému a teplému létu se většina malých říček během roku potýká s nízkými průtoky nebo, zejména na jihu, částečně vysychá. Na většině toků jsou mělké nádrže, které sloužily hlavně k zavlažování, někde i k chovu kaprovitých ryb. Na zemědělské půdě tvořené kvalitní černozemí se pěstuje hlavně pšenice, kukuřice, víno a jablka. Převážně listnaté lesy tvoří pouhých 6 % plochy.

Moldavsko získalo samostatnost po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991. V důsledku společenských změn v zemi zanikla většina průmyslových závodů (především potravinářských), které byly orientovány na dodávky v rámci Sovětského svazu. V Moldavsku podle různých zdrojů žijí 3,5 až 4 miliony obyvatel a jejich počet stále klesá. Odhaduje se, že nejméně 500 000 občanů odešlo za prací do zahraničí, odkud domů posílají peníze tvořící až 40 % hrubého domácího produktu země. Protože se jedná o práceschopné lidi, trpí Moldavsko demografickou krizí, citelnou zejména v menších městech a na venkově. Hlavním jazykem je rumunština, v některých oblastech země se však mluví převážně rusky a ruština je v zásadě univerzální dorozumívací jazyk, zatímco anglicky se domluví jen někteří mladší lidé především v hlavním městě Kišiněvě. Země usiluje o vstup do Evropské unie, zároveň má však silné vazby k Rusku, způsobené nejen početnou ruskou menšinou. Při pobytu v Moldavsku tak můžeme vidět jak evropské vlajky vyvěšené u mnoha institucí zároveň s moldavskými, tak i sochy V. I. Lenina na náměstích. Autonomní oblast Gagauzie s tureckou menšinou na jihu země je funkční součástí Moldavska. Naopak oblast Podněstří ležící především na levém břehu Dněstru a „střežená“ vojsky 14. ruské armády je díky finanční a materiálové pomoci z Ruska fakticky na Moldavsku nezávislá, byť není mezinárodně uznána.

Moldavská republika je v současnosti ekonomicky nejchudší zemí Evropy a patří mezi šest „prioritních partnerských zemí“ zahraniční rozvojové spolupráce České republiky. V posledních letech přitom od nás míří do Moldavska nejvyšší podíl podpory (72,6 mil. Kč v roce 2016) alokovaný mezi prioritní země. V popředí českého zájmu obecně stojí sektor vody a sanitace (odkanalizování). Projekty, na nichž se podílejí české firmy, se zaměřují na rekonstrukce čistíren odpadních vod, sanace starých ekologických zátěží a průzkum zdrojů pitné vody.

V oblasti odvádění a čištění odpadních vod Moldavsko zavádí do svých národních předpisů evropskou směrnici 91/271/EHS o čištění městských odpadních vod. Požadavky této směrnice již byly začleněny do moldavského vodního zákona a prováděcích předpisů, v praxi se však prosazují jen postupně. Moldavské Ministerstvo životního prostředí (od léta 2017 po spojení tří rezortů Ministerstvo zemědělství, místního rozvoje a životního prostředí) pociťovalo potřebu pomoci s použitím pojmů aglomerace a citlivá oblast, požádalo proto o spolupráci Českou republiku. Po prvním seznámení s problematikou v roce 2015 tak vznikl projekt zahraniční rozvojové spolupráce Harmonizace legislativy se směrnicí EU pro správu odpadních vod, který řeší Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka, v. v. i., a financuje Česká rozvojová agentura. Projekt byl zahájen v září 2016 a skončí v prosinci 2018. Partnerem projektu je moldavské Ministerstvo zemědělství, místního rozvoje a životního prostředí. Významná je spolupráce se Státní ekologickou inspekcí, která pro řešitele zajišťuje návštěvu jednotlivých čistíren odpadních vod a jednání s vlastníky a provozovateli kanalizací. Inspekce vydává povolení k provozu čistíren a vypouštění odpadních vod a zároveň provoz kontroluje, takže její pracovníci mají nejlepší přehled o aktuálním stavu.

V oblasti týkající se vymezování aglomerací je projekt zaměřen na města (aglomerace) nad 10 000 obyvatel, kterých je v Moldavsku podle nejnovějších statistik 31 (nejsou zahrnuta města v Podněstří). Cílem této části projektu je nejen navrhnout vymezení aglomerací, ale zároveň shrnout současný stav odkanalizování a čištění odpadních vod a investiční potřeby k dosažení plného napojení obyvatel měst na kanalizaci a vyhovujícího čištění těchto vod. V rámci našich šetření jsme dosud navštívili 28 měst. Nebyla zpracována ještě tři města a aglomerace Kišiněva, zahrnující několik měst, jejichž odpadní vody jsou odváděny do společné čistírny odpadních vod v Kišiněvě. Prezentované výsledky je proto třeba vnímat jako předběžné, nicméně vystihující situaci.

Vlastnické poměry v oboru

Vodovody a kanalizace jsou v Moldavsku v majetku jednotlivých měst. Provozovatelem je nejčastěji městem zřízený podnik Apa-Canal (Voda a kanalizace), případně místní podnik zajišťující kromě provozu vodovodu a kanalizace i jiné veřejné služby. Podniky Apa-Canal vznikly transformací původně státního podniku a dodnes mají sdružení sloužící k výměně zkušeností, jakousi obdobu českého SOVAKu.

Se soukromým provozovatelem jsme se setkali pouze ve druhém největším městě Bălţi (123 000 obyvatel). Nutno říci, že stará čistírna v tomto městě je dobře provozována a postupně opravována a vylepšována.

Stav odvádění odpadních vod

V menších městech a zejména na venkově jsou v Moldavsku dosud běžné suché záchody a do domů není zavedena pitná voda. V takových místech je problematické vůbec hovořit o produkci odpadních vod.

V moldavských městech byly historicky budovány splaškové nebo oddílné kanalizace. Až na naprosté výjimky se nesetkáváme se společným odváděním a čištěním splaškových a srážkových vod. Někteří provozovatelé uváděli zvýšení průtoku odpadních vod ve splaškové kanalizaci o cca 10 až 20 % v době dešťů v důsledku pronikání srážek např. nevhodnými šachtami na ulicích. Častým překvapením byla velká hloubka hlavních kanalizačních řadů (až 10 metrů pod úrovní terénu), která znesnadňuje jejich opravy a vyžaduje značné náklady na čerpání odpadních vod.

Rozsah vybudování kanalizace se v jednotlivých městech pohybuje od 0 do 100 %, připojeno na kanalizaci je 0 až 80 % obyvatel. Průměrně je v již zmapovaných městech napojeno na kanalizaci asi 55 % obyvatel. Nejnižší hodnota patří obci Congaz (12 500 obyvatel) na jihu země, podle místních největší obci v Evropě, která není městem. Stará kanalizace pouze pro bývalý vojenský objekt je již zcela nefunkční. Nově zde bylo vybudováno prvních 150 metrů stoky, na níž zatím není nikdo napojen. Úplně je vybudována kanalizace v jiném městě na jihu Ciadîr Lunga (19 000 obyvatel), kde však byla dokončena teprve nedávno s využitím úvěrů od mezinárodních institucí a majitelé nemovitostí začínají budovat své přípojky, proto je napojenost nižší, jen asi 51 % obyvatel.

Usazovací nádrž v ČOV Cahul představuje typickou sovětskou konstrukci

Kanalizace byla budována především v soustředěné zástavbě s bytovými domy, mnohem méně v ulicích s rozvolněnější zástavbou rodinných domů. Údaje o délce kanalizace potřebné k umožnění napojení všem obyvatelům města byly zjišťovány od provozovatelů. Někteří uváděli přesné údaje na základě připravených studií proveditelnosti a rozpracovaných projektů, jiní délku pouze odhadovali. V několika případech byla potřeba odhadnuta pouze na základě údajů o délce stávajících vodovodů a napojenosti obyvatel na něj. Tímto způsobem bylo odhadnuto, že kanalizace v již vyhodnocených městech je vybudována průměrně ze 45 % a k dokončení stokových sítí v těchto městech bude potřeba vybudovat ještě nejméně 1 300 km stok.

Investice do stokové sítě se však nemohou omezit pouze na budování nových stok, nutné budou i rekonstrukce části stávajících sítí. Řada provozovatelů má k dispozici tabulku s rozpisem délky stok různých materiálů a průměrů, jiní mají pouze obecnou představu o své síti. Použity jsou kameninové, azbestocementové, betonové, litinové i plastové trubky. Ve většině případů provozovatelé udávají velké množství poruch na síti, nejčastěji čištění ucpaných řadů. Takové poruchy se v jednotlivých městech vyskytují často několikrát denně. Občas jsme slyšeli až neuvěřitelné zprávy, co vše provozovatelé nalezli v ucpaných stokách, které svědčí o občasné nekázni uživatelů stokové sítě. Podobně by však mohli vyprávět i čeští provozovatelé.

Kanalizace v moldavských městech jsou gravitační s čerpacími stanicemi rozloženými podle konfigurace terénu (standardem je centrální čerpací stanice doplněná podle potřeby dalšími stanicemi). Čistírny odpadních vod byly tradičně umisťovány na kopci za městem, nezřídka na druhém břehu recipientu. Do čistírny tak musí být odpadní vody čerpány přes značné převýšení. Toto řešení podstatně zvyšuje výdaje na nakládání s odpadními vodami. Jeden z provozovatelů uvedl, že náklady na čerpání vody do čistírny jsou vyšší než na její čištění (jde však o starý skrápěný biofiltr, který má nízké nároky na elektrickou energii).

Stav čistíren odpadních vod

U většiny měst nad 10 000 obyvatel se nacházejí staré čistírny odpadních vod ze sovětské éry. Specifický je případ měst Soroca (28 000 obyvatel) a Rezina (11 000 obyvatel), která vypouští odpadní vody přímo do Dněstru, přestože čistírnu původně měla. V případě města Soroca však čistírna leží na Ukrajině, stará rezinská čistírna se nachází v Podněstří (a nová čeká po vyhodnocení první fáze zkušebního provozu na stavební úpravy). Čištěny nejsou rovněž vody z města Străşeni (18 000 obyvatel), které byly původně čerpány asi 20 km do Kišiněva. Výtlak však není z finančních a technických důvodů provozován a odpadní vody jsou tak vypouštěny do rozsáhlých rákosin podél řeky Bîc.

Typická stará moldavská čistírna má k dispozici velký pozemek (často několik hektarů). Zahrnuje ručně čištěné česle, lapáky písku (k jejich čištění se většinou využívá vypouštění písku ze dna gravitačně na písková pole), usazovací nádrže s odděleným usazovacím a kalovým prostorem, biologický stupeň, dočišťovací biologické rybníky a dezinfekci chlorací. Biologický stupeň tvoří buď aktivace s kruhovými dosazovacími nádržemi (často na pohled menšími než plocha usazovacích nádrží), nebo skrápěné biofiltry – kruhové se Segnerovým kolem nebo obdélníkové s jiným způsobem rozstřiku odpadní vody.

V Comratu je aktivace zcela odstavena a aerační systém nelze provozovat bez zásadní rekonstrukce

V důsledku společenských změn – zániku průmyslu, odchodu významné části obyvatel a v neposlední řadě vybírání stočného – významně pokleslo množství odpadních vod vypouštěných do kanalizace a přitékajících do čistíren. Nalezli jsme čistírny, které jsou nyní hydraulicky zatěžovány i na méně než 10 % původní kapacity. To umožnilo některým provozovatelům většinu čistírny odstavit a provozovat pouze část zařízení. Průměrné aktuální zatížení oproti projektové hodnotě dosahuje 34 %. U žádné čistírny provozovatel neuvedl vyšší hydraulické zatížení oproti projektu, přestože reálně jsme viděli situace, které lze vysvětlit jen látkovým přetížením biologického stupně.

Významným provozním problémem je energetická náročnost starých čerpadel a dmychadel. Vysoké náklady spojené s provozem vedly k tomu, že po rozpadu Sovětského svazu byly mnohé čistírny zcela odstaveny a neprovozovány. V některých městech je tomu tak i v současnosti a někde se provozovatel snaží zajistit činnost aspoň mechanického stupně. Nejsou výjimkou případy, kdy je provzdušňování v biologickém stupni spuštěno zřejmě pouze po dobu kontroly či návštěvy. Chlorace nedostatečně vyčištěných odpadních vod, která je v některých lokalitách dosud provozována, je spíše škodlivá pro následné samočištění vod v recipientu. Významně také zvyšuje tvorbu nachlorovaných organických látek, vedlejších produktů reakce chloru a širokého spektra organických látek, z nichž některé jsou karcinogenní.

Při místních šetřeních jsme viděli i modernizované čistírny. Z české rozvojové pomoci bylo několik starých čistíren vybaveno novými dmychárnami (města Leova a Hînceşti) a několik čistíren bylo přestavěno na technologii SBR (města Nisporeni, Cimişlia a Vulcăneşti). Ve městě Edineţ (18 000 obyvatel) jsme viděli čistírnu rekonstruovanou s dánskou pomocí, kde byla do stávajících velmi zchátralých objektů osazena nová strojní zařízení mechanického stupně, aktivace byla zrušena a bývalé plynojemy byly přestavěny na skrápěné biofiltry. Ve městě se však obnovil provoz dříve zavřených konzervárenských podniků a rekonstruovaná čistírna je nyní zásadně přetížena (přestože dostupné údaje o průtoku a rozbory přitékající vody toto tvrzení nedokládají). Ve dvou městech (Rezina a Călăraşi) se nacházejí nové kontejnerové čistírny rumunské konstrukce, které zahrnují i dezinfekci vod UV zářením, obě však v době naší návštěvy nefungovaly – Rezina z důvodu již zmíněných stavebních úprav mechanického stupně a Călăraşi v důsledku látkového přetížení odpadními vodami z výroby vína v době vrcholící kampaně v místním podniku. Na dvou místech (město Drochia se 17 000 obyvateli a menší město Sipoteni se 7 500 obyvateli) jsme se setkali s aktivačními čistírnami s membránovou separací kalu. Ve městě Drochia je na nové membránové čistírně čištěna jen polovina přitékajících vod, pro druhou polovinu se užívají staré skrápěné biofiltry. Podle provozovatele jsou náklady na provoz nové čistírny čtyřnásobné oproti staré lince. Ve městě Orhei (21 000 obyvatel) byla italskou firmou vybudována nová rozlehlá kořenová čistírna odpadních vod (5 hektarů kořenových polí). Protože ve městě působí konzervárna, provozovatel se obával ucpání filtračních polí nerozpuštěnými látkami z těchto odpadních vod, proto do nové ČOV pouští pouze polovinu odpadních vod z města a druhou polovinu spolu s průmyslovými vodami čistí na staré čistírně se skrápěnými biofiltry. I v modernizovaných čistírnách se však lze setkat s neočekávanými řešeními. Příkladem mohou být zmodernizované lapáky písku, z nichž se po odstavení písek vykopává ručně a vynáší v kbelících po žebříku. Obdobně jsou čištěny lapáky písku i v kišiněvské čistírně.

Kalové hospodářství je až na několik málo výjimek velmi extenzivní. Kal, jehož produkce je leckdy výrazně nižší oproti předpokladům, je vypouštěn na kalová pole, z nichž je v lepším případě po vyschnutí vyhrnován na hromady.

V Nisporeni byla stará čistírna přestavěna s českou podporou na technologii SBR

V řadě lokalit se kal od počátku provozu čistírny pouze shromažďuje v kalových polích a nikdy nebyl vyvážen. Provozovatelé očekávají, že za kal budou odběratelé platit, případně ho odeberou zadarmo. Strojní odvodnění přebytečného kalu je instalováno pouze výjimečně. Velmi nás překvapila situace v jedné zmodernizované funkční čistírně, kde provozovatel demontoval potrubí přebytečného kalu z aktivace na kalová pole, aby ho někdo neukradl. Instaluje ho pouze v případě potřeby odkalení, což má být jen jednou ročně.

Sledování provozu čistíren

V rámci projektu se snažíme spočítat velikost jednotlivých aglomerací vyjádřenou jako počet ekvivalentních obyvatel. Přesnost výpočtu však limituje dostupnost údajů.

Kromě několika velmi moderních čistíren, v nichž jsou osazeny indukční průtokoměry, se v Moldavsku množství odpadních vod přímo v čistírně neměří. Provozovatel nejčastěji zjišťuje množství odpadních vod nepřímo podle spotřeby elektrické energie v centrální čerpací stanici. Nejsou výjimečné ani případy, kdy je množství odpadních vod odvozováno pouze od spotřeby pitné vody u odběratelů napojených na kanalizaci, takže nelze ani orientačně uvažovat o případném podílu balastních vod na celkovém průtoku.

Produkce odpadních vod na jednoho obyvatele vypočtená z dostupných údajů se pohybuje (po odečtení vod z průmyslu a služeb) v širokém rozmezí od 18 do 235 litrů na obyvatele a den (druhá nejvyšší hodnota však dosahuje 126 litrů na obyvatele a den). Průměrná hodnota 79 litrů na osobu a den není potom vybočující údaj.

Provozovatel si musí objednat rozbory odpadních vod u laboratoří spadajících do rezortu životního prostředí (jsou v Kišiněvě, na severu v Bălţi a na jihu v Cahulu), případně u hygienických laboratoří. Obvykle jsou provedeny 4 vzorky ročně, v některých lokalitách 12 vzorků ročně. Odebírán je pouze prostý vzorek. U některých větších čistíren dosud fungují provozní laboratoře vybudované v sovětské éře, v nichž se provádějí rozbory denně. Evropská směrnice 91/271/EHS vyžaduje u čistíren sledované velikosti provedení dvanácti 24hodinových vzorků. K naplnění tohoto požadavku v Moldavsku bude nutné posílit kapacitu laboratoří a dovybavit je vzorkovací technikou.

V rozborech přítoku jsme nezřídka nacházeli na naše poměry neobvyklý poměr CHSK_Cr : BSK₅ 4 : 1 a leckdy i neobvykle vysoké koncentrace amoniakálního dusíku. Tento jev se nám nepodařilo zcela vysvětlit, uvažujeme o částečném vyhnívání vod v kanalizaci před přítokem do čistírny. S jistým nadhledem lze konstatovat, že charakter odpadních vod stejně jako aktivovaného kalu je odlišný od českých zvyklostí. Kvalitě, natož biologické analýze kalu není často věnována odpovídající pozornost, například půlhodinovou sedimentační zkoušku provádějí jen nemnozí provozovatelé.

Zcela jednoduché není ani zjištění počtu obyvatel žijících v aglomeracích. Vycházeli jsme ze statistických údajů, leckde jsme však byli upozorněni, že skutečný počet obyvatel je výrazně nižší, protože významná část občanů do města přijíždí například pouze na svátky. V několika lokalitách naopak místní uváděli vyšší počet skutečně přítomných obyvatel, než vyplývá ze statistik.

Ze zjištěných průtoků a přítokových koncentrací BSK₅ jsme vypočetli počet ekvivalentních obyvatel připojených na čistírnu a po přičtení počtu obyvatel nenapojených na kanalizaci jsme stanovili velikost aglomerace. Takto zjištěná velikost je obvykle nižší než počet obyvatel. V dosud navštívených městech žije podle dostupných údajů 568 600 obyvatel, z provozních dat jsme však vypočetli jejich velikost celkem 403 300 ekvivalentních obyvatel.

Financování výstavby kanalizací a čistíren odpadních vod

Stočné se podle zjištěných údajů pohybuje od 1,60 lei/m³ do cca 20 lei/m³ (průměrný příjem zaměstnance činí asi 3 000 lei, tj. cca 4 000 Kč měsíčně). Pro veřejné instituce a firmy je tarif vyšší. Prakticky ve všech lokalitách jsme se dozvěděli, že platby nestačí na investice, ale zvýšení stočného není možné buď z důvodu cenové regulace, nebo únosnosti pro obyvatele.

Stará, ale funkční aktivace ve Floreşti

V Moldavsku se platí poplatek za vypouštění odpadních vod, který je výrazně zvýšen v případě neplnění povolených limitů. Tento poplatek je příjmem Státního ekologického fondu, u něhož mohou obce žádat o podporu na své investice. Podpora nikdy není úplná, obce musí významnou část nákladů uhradit ze svých zdrojů.

Prostředky dostupné z národních zdrojů nestačí na všechny potřeby. Města se proto snaží získat podporu od zahraničních dárců, kterými je řada evropských zemí včetně České republiky. Podpora je poskytována jednak formou dotace, jednak formou výhodného úvěru. Nízké poplatky jsou ale častou příčinou zkrachování i velmi slibných projektů zahraniční rozvojové pomoci. Klíčové je v tomto ohledu zajištění podpory, resp. pochopení místních obyvatel. Při arogantním či unáhleném postupu bez náležité osvěty by se snadno mohlo zdát, že navýšení poplatků je pouze byrokratickým nárokem „Evropské unie“ a s kvalitou vody v moldavských řekách nijak nesouvisí. Při křehkých mezinárodních vztazích by to byl snadný nástroj k manipulaci.

Závěr

Stav odvádění a čištění odpadních vod v Moldavsku není na evropské úrovni a vyžádá si obrovské finanční investice, systematickou organizační práci a osvětu na všech úrovních. Obdobně masivně se investovalo do oboru i v České republice v souvislosti se vstupem do Evropské unie, i když zde byla poněkud odlišná výchozí situace. Dobrou naději dává zájem a aktivní snaha některých starostů a provozovatelů situaci řešit. Dostupné prostředky však neumožňují zajistit všechny potřebné investice. Zásadní změna tak podle našeho odhadu může nastat až v souvislosti s případným zahájením přístupových jednání a otevřením evropských předvstupních fondů.

Obtížnou úlohou je v Moldavsku vhodné dimenzování vodohospodářské infrastruktury. V současnosti jsou staré čistírny většinou silně předimenzované, je však třeba uvažovat i budoucí nárůst životní úrovně a obnovu průmyslu, zejména potravinářského. Rekonstrukce čistírny na nízkou kapacitu může vyvolat při rozvoji ekonomických aktivit přetížení a tím nefunkčnost čistírny, na druhou stranu příliš velké čistírny rovněž není možné efektivně provozovat.

Galerie

[inpost_fancy thumb_width=“100″ thumb_height=“100″ post_id=“4257″ thumb_margin_left=“0″ thumb_margin_bottom=“0″ thumb_border_radius=“2″ thumb_shadow=“0 1px 4px rgba(0, 0, 0, 0.2)“ id=““ random=“0″ group=“0″ border=““ show_in_popup=“0″ album_cover=““ album_cover_width=“200″ album_cover_height=“200″ popup_width=“800″ popup_max_height=“600″ popup_title=“Gallery“ type=“fancy“ sc_id=“sc1512980890105″]