Mohl byste v krátkosti představit Vaši instituci?
Státní ústav radiační ochrany (SÚRO) je od roku 2011 veřejnou výzkumnou institucí, kdy byl zřízen rozhodnutím předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB). Navazuje na tradici Státního ústavu radiační ochrany ČR, který jako organizační složka státu vznikl 1. 7. 1995 z Centra hygieny záření Státního zdravotního ústavu, nástupce dřívějšího Institutu hygieny a epidemiologie. Historie ústavu tak sahá až do 60 let minulého století.
Zdroj fotografie: Czech & Slovak Leaders
Ústav sídlí v Praze Nuslích, kde má vlastní moderní areál, součástí ústavu jsou dvě pobočky sídlící v budovách Regionálních center SÚJB: v Hradci Králové-Pileticích a v Ostravě. Od letošního roku 2017 se poslání ústavu rozšířilo o problematiku jaderné bezpečnosti pro nezávislou podporu SÚJB v této oblasti. V současné době má ústav 121 zaměstnanců a rozpočet přes 100 mil Kč.
Ústav plní rozsáhlé úkoly v oblasti ochrany před ionizujícím zářením ve všech oblastech, tzn. expozice umělým, přírodním i lékařským zdrojům záření, a to především pro potřeby zřizovatele (SÚJB). Sleduje uvedené složky ozáření, analyzuje jejich závažnost i jejich vývoj v čase, studuje možnosti, jak ozáření rozumně omezovat, má také přispívat k větší informovanosti občanů naší republiky o expozici ionizujícímu záření. Ústav udržuje velkou laboratorní a terénní měřicí kapacitu tak, aby bylo možné kdykoliv stanovit obsah radionuklidů ve složkách životního prostředí, biologických materiálech a v populaci a stanovit dávky ionizujícího záření, a to zejména za mimořádné radiační situace. Zajišťuje tedy v radiační ochraně takové činnosti, které nejsou přímo státním dozorem, ani nejsou zajišťovány privátními poskytovateli služeb.
Pokud bychom činnosti ústavu pro potřeby státu více konkretizovali, jde o následující: v oblasti expozice umělým zdrojům záření zabezpečuje především významné části tzv. Radiační monitorovací sítě ČR (RMS) v „normálním“ i havarijním monitorování (režimu) s cílem včasného zjištění radiační havárie o hodnocení následků havárie a získávání podkladů pro přijímání opatření na ochranu obyvatelstva. Ústav byl u zrodu RMS, která začala fungovat již po havárii JE v Černobylu v roce 1986. Dnes se RMS skládá ze vzájemně spolupracujících dílčích sítí a na všech se SÚRO významně podílí. Jedná se např. o Síť včasného zjištění (SVZ), sítě termoluminiscenčních dozimetrů (TLD), měřící místa kontaminace ovzduší (MMKO), centrální laboratoř, pozemní a letecké mobilní skupiny, určené k provádění terénních měření a analýz radiační situace. Součástí RMS je i informační systém MONRAS, který řídí SÚJB, náš ústav se významně podílí na sběru, zpracování a dodávání dat. Ústav zajišťuje stálé pohotovostní služby pro případ radiační mimořádné události, podporu Krizového koordinačního centra SÚJB při zajištění havarijní připravenosti. Dále sleduje i stav ozáření obyvatelstva a pracovníků z umělých radionuklidů v souvislosti s našimi jadernými zařízeními a dalšími zdroji (namátkové odběry a analýza vzdušných výpustí jaderných zařízení a monitorování okolí JE) a podílí se na monitorování vybraných zařízení se zdroji IZ ve správě státu. Ústav monitoruje i dlouhodobý vývoj radiační situace včetně následků způsobených předchozími událostmi s dopadem na území ČR (např. spad ze zkoušek jaderných zbraní v atmosféře, z havárie JE Černobyl).
Druhou oblastí je expozice přírodním zdrojům záření. Jde zejména o aktivity v tzv. Radonovém programu České republiky. To zahrnuje rozsáhlý program průzkumu radonu v budovách (dosud proměřeno téměř 200 000 budov, jde zejména o byty v rodinných domech a dětská zařízení), vyhledávání a diagnostiku radonem postižených budov vč. spolupráce u kontroly protiradonových opatření, informování profesionálů i obyvatelstva. Dále se zabýváme sledováním ozáření obyvatelstva z dalších možných zdrojů přírodní radioaktivity (stavebních materiálů a vody), i dopadem tzv. starých zátěží, např. po těžbě a zpracování uranu. Novou problematikou je expozice radonu na pracovištích, vč. pracovišť NORM (pracoviště s materiály s vyšším obsahem přírodních radionuklidů).
Třetí hlavní oblastí je tzv. lékařská expozice, zahrnující sledování radiační zátěže při lékařském ozáření v radioterapii, radiodiagnostice i v oblasti nukleární medicíny, kontrolou systému jakosti při lékařském ozáření atd.
Kromě této běžné činnosti pro SÚJB provádí SÚRO ve všech uvedených oblastech trvale výzkum pro potřeby státu. Výsledky se snažíme přenést jak do vlastní činnosti ústavu, tak do praxe státního dozoru. Připravujeme doporučení, metodiky, informace pro profesionály i veřejnost, zajišťujeme i vzdělávání a školení, mj. i pro stážisty ze zahraničí především pro Mezinárodní agenturu pro atomovou energii (MAAE).
Mezi dlouhodobou a významnou výzkumnou činnost patří i epidemiologické studie souvislosti výskytu zhoubných novotvarů s ozářením. Zde se zejména zabýváme souvislostí rizika rakoviny plic (ev. rizika dalších onemocnění) a expozici radonu, a to jednak u bývalých horníků uranových dolů, jednak u obyvatelstva. Tyto studie představují významný zdroj vědeckých poznatků o zdravotních účincích radonu v celosvětovém měřítku.
Kromě výzkumu pro potřeby státu provádíme i další výzkum a vývoje, např. nových detekčních systémů ve spolupráci s podniky. V SÚRO je několik unikátních laboratoří, např. laboratoř celotělového počítače pro vnitřní kontaminaci, špičková radonová komora, kde organizujeme i mezinárodní porovnávací měření, kalibrační laboratoř pro X/gama svazky, laboratoř dozimetrie s TLD a OSL a další.
Za úspěch a ocenění minulého období považujeme, že SÚRO oslovila MAAE ve Vídni s nabídkou Memoranda – ujednání o spolupráci mezi MAAE a SÚRO v oblasti technických služeb pro radiační bezpečnost.
Od 1. 1. 2011 je Vaše organizace veřejná výzkumná instituce, mohl byste toto období zhodnotit a podělit se o Vaše zkušenosti s tímto typem organizace?
Pro SÚRO byl přechod z organizační složky státu na v. v. i. pozitivní. Ústav získal samostatnost v rozhodování např. o počtech pracovníků a v míře možné i o jejich platech, takže výkonné pracovníky můžeme dobře odměňovat. Rozhodujeme se do jakých výzkumných projektů se zapojit, kam směřovat pilotní rozvojové projekty v rámci institucionální podpory, máme možnost vydělané finanční prostředky v tzv. jiné činnosti použít na další rozvoj výzkumné organizace. Na druhou stranu má ústav větší odpovědnost za své hospodaření se všemi riziky, které k tomu patří; pokud se nebude dařit získat nové projekty, bude to mít důsledky vč. mzdových, a za to si ústav již odpovídá sám.
Naše pozitivní hodnocení ovšem vyplývá z toho, že se ústavu od vzniku v. v. i. v roce 2011 dařilo. Získali jsme v soutěžích řadu výzkumných projektů, a to od různých poskytovatelů (MV – bezpečnostní výzkum, TA ČR program ALFA, BETA i Centrum kompetence, GA ČR, MŠMT, i projekty EU). Výzkum představuje dnes přibližně 50 % rozpočtu, toto procento kolísá podle aktuálního počtu získaných projektů. Většina finančních zdrojů výzkumu je tedy ze soutěží, institucionální podpora představuje dosud minoritní část rozpočtu, cca 10 % rozpočtu. Určitou nevýhodou a rizikem proto je, že velká část našeho rozpočtu je dlouhodobě nestabilní a zcela závislá na úspěchu v soutěžích. Nicméně na druhou stranu to motivuje k velkému nasazení. Přijali jsme talentované pracovníky, k tomu bylo nutné mít možnost je dobře odměňovat – a to jsme udělali.
Zcela novou zkušeností byla pro nás po vzniku v. v. i. možnost společných výzkumných projektů s podniky. V rámci těchto projektů jsme vyvíjeli zejména nové detekční systémy. Měli jsme štěstí, že naši partneři byly velmi aktivní, ambiciózní a na trhu úspěšní, takže se podařilo vyvinout produkty, které se v bezpečnostní praxi hned uplatnily. Spolupráce s podniky na konkrétním produktu, který musí být hotov a fungovat v termínu, nás myslím naučila pracovat více pragmaticky a efektivně. Podporovali a vyhledávali jsme také spolupráci s dalšími výzkumnými ústavy u nás i v zahraničí, takže při hodnocení ústavu Ministerstvem vnitra ČR, pod něž spadáme z hlediska poskytování tzv. institucionální podpory, jsme byli oceňováni mj. i za tyto rozsáhlé vazby s dalšími výzkumnými centry a podniky.
Jaké vidíte možnosti financování těchto institucí?
Ústavy našeho typu (tj. ústavy zřízené resorty k odborné a výzkumné podpoře resortu, resp. státu), aby fungovaly dobře, musejí mít podle mého názoru minimálně tři vyvážené oblasti příjmu:
- rozumné zdroje od svého zřizovatele (resortu) na tzv. další činnost pro zřizovatele, tj. dlouhodobé odborné služby, které zřizovateli, resp. státu poskytuje. To je důležité jak pro ústavy, tak pro zřizovatele z hlediska udržování dlouhodobé dobré praxe a odbornosti;
- rozumné zdroje na dlouhodobý výzkum (tzv. institucionální podpora), určené k tomu, aby ústav mohl investovat do moderních technologií a rozvíjet vlastní výzkumnou činnost, např. formou pilotních ověřovacích projektů (feasibilty study, proof of concept), v otázkách důležitých pro potřeby státu. Tyto zdroje by neměly být v rozpočtu ústavů minoritní;
- zdroje z výzkumných projektů získaných v soutěžích, tyto zdroje jsou „nejisté“, ale o to víc motivují k vysokému pracovnímu nasazení.
Naši kolegové z Německa mi např. říkali, že první dva okruhy A + B by u nich měly představovat cca 80 % rozpočtu ústavu tak, aby byl dlouhodobě stabilní, 20 % kapacity je pro soutěže.
Kromě toho si ústavy mohou přivydělávat ve volné kapacitě tzv. jinou činností, ale ta má být podle mého názoru spíš okrajová, aby neodváděla od hlavní činnosti. U nás např. jiná činnost představuje cca 2 % rozpočtu.
Můžete uvést hlavní směry výzkumu v oblasti radiační ochrany a očekávaný vývoj v dalším období?
Pokud se podíváme, kam směřuje výzkum v radiační ochraně, např. v evropském výzkumném prostoru, najdeme zde několik tzv. platforem (MELODI, NERIS, ALLIANCE, EURADOS), kde se de facto zorganizovali odborníci podle výzkumných a praktických témat, které jsou aktuální.
V základním výzkumu je to radiobiologie (platforma MELODI), zejména jde o otázky nízkých dávek, platnosti LNT hypotézy, otázka individuální radiosensitivity jak v oblasti nízkých dávek, tak vysokých dávek (při radioterapii). Sem patří, jako nástroj výzkumu vlivu záření na zdraví, i epidemiologické studie.
V aplikovaném výzkumu je to rozsáhlá oblast připravenosti na radiační havárie, zejména jaderných zařízení, i možného zlovolného zneužití radioaktivních látek, včetně výzkumu likvidace následků takové havárie (platforma NERIS). Týká se jak otázek dopadu na zdraví lidí, tak dopadu následků havárie na zemědělství, krajinný kryt atd. Do tohoto okruhu bych zařadil i celou oblast výzkumu v radioekologii (platforma ALLIANCE), který je dnes myslím spíš aplikovaným než základním výzkumem. Velká pozornost se věnuje výzkumu vnímání rizika a psychosociálním dopadům. Dalším okruhem výzkumu a vývoje je oblast osobních dávek a osobní dozimetrie (platforma EURADOS). Nově se ustanovuje EU platforma pro tzv. lékařskou expozici, která bude pokrývat výzkum v rozsáhlé oblasti radioterapie i radiodiagnostiky.
Dochází – a to patří jak do výzkumu, tak do vývoje – k rychlému rozvoji nových detektorů (např. pixelové nebo stripové detektory, na bázi polovodičových prvků původně vyvinutých pro základní výzkum) a systémů zpracování dat vč. automatizace a robotizace. Nové technologie zasáhnou zřejmě brzy do všech uvedených oblastí radiační ochrany.
Jaké vidíte možnosti mezinárodní spolupráce v této oblasti?
Počítáme s tím, že bude docházet k většímu propojení výzkumu v rámci EU a ke snaze o jeho zefektivnění. První pokus o zmapování toho, co se ve výzkumu v radiační ochraně v členských státech EU děje, byl projekt OPERRA (Open Project for the European Radiation Research Area) v rámci FP7, tj. 7. rámcového programu EU pro výzkum. V rámci H2020 byl pro tento účel připraven ještě ambicioznější projekt CONCERT (European Joint Programme for the Integration of Radiation Protection Research) www.concert-h2020.eu. Tento projekt připravuje evropskou strategickou výzkumnou agendu (SVA), mapuje stav poznání, mapuje a poskytuje informace o evropském systému výzkumných infrastruktur pro radiační ochranu a přístupu k nim (AIR bulletin) a podle odsouhlasených témat v SVA vypisuje soutěže. Za oponenty k hodnocení podaných projektů do soutěží vybral nezávislé experty mimo EU (z USA, Japonska atd.) a dal tím najevo, že měřítkem úspěchu bude náročnost. Tomu se musíme přizpůsobit.
