Sucho a nedostatek vody je v současné době stále častěji možné vidět v českých médiích. Je tento mediální prostor adekvátní danému problému nebo jde spíše o dramatizování situace?
Sdělovací prostředky reagují především na aktuální situace a vzhledem k vyššímu výskytu extrémních situací, jako jsou epizody sucha, vlny veder, výskyt intenzivních srážek, je jejich komentování přirozeně častějším mediálním tématem. Z pohledu člověka odtrženého od přírody se může množství a frekvence tohoto typu informací zdát skutečně vysoká. Jde o to, že máme velmi vysokou životní úroveň, zajištěný dostatek pitné vody, energie, potravin apod. Situaci odlišně vnímají ti, kteří naše ekosystémy sledují, či jsou na ně pracovně odkázáni. Vodohospodáři, krajináři, botanici, zoologové, lesníci, ale především zemědělci změny v krajině vidí a pociťují je. Nejen krátkodobě trvající extrémy, ale i dlouhodobý vývoj. Vyhodnocení klimatických řad, ale i údajů z oblasti vodní bilance, fenologie, výskytu sucha, trvání vegetačního období, počtu extrémů apod. svědčí o postupných změnách v naší krajině. Na mnoha místech jsou změny velmi rychlé, a to dokonce tak, že např. farmáři během jedné, dvou generací pozorují změnu tradičních vzorců chování zemědělských ekosystémů. Pokud by se v krajině nic nedělo, jak si máme vysvětlit, že dva významné poslední projekty v oblasti vody/sucha v krajině byly iniciovány právě zemědělskou veřejností, konkrétně Agrární komorou ČR, jakožto nejsilnější zemědělskou organizací u nás. Byli to jejich zástupci, kteří nás požádali o vybudování monitorovacího a předpovědního systému zemědělského sucha (www.intersucho.cz) a o posouzení dopadů zvyšujících se hydrometeorologických extrémů na zemědělství (Generel vodního hospodářství krajiny ČR).
Jaký vliv má na tuto problematiku změna klimatu?
Jsou dvě zásadní příčiny zvyšujících se problémů s vodu v krajině. První příčina, která vede k nedostatku vody v naší krajině, je její charakter vytvářený velkými půdními bloky a způsob zemědělského hospodaření silně orientovaného na rostlinnou výrobu. Pokud se zaměříme na produkční funkci, asi by se nenašel zemědělec, který by volal po rozdrobení půdních bloků a který by si přál malá políčka. Na druhé straně je tato scelená krajina velmi citlivá na intenzivní srážky a na erozi. Zvláště na svazích se projevuje fakt, že tato krajina neumí zadržet vodu a je tak logicky mnohem náchylnější na sucho. Eroze, ale i utuženost půdy je důsledkem velkých honů. Tento stav vyčerpal své počáteční výhody a je nadále neudržitelný. Nutné je si uvědomit i současný charakter našeho zemědělství, který erozi a utuženosti napomáhá. Ekonomicky nevýhodnou živočišnou výrobu opustila velká část zemědělců, a tím se snížila produkce organických hnojiv a především zastoupení tzv. zlepšujících plodin, jako jsou např. pícniny. Nejsou-li potřeba krmiva, mění se skladba pěstovaných plodin, která se omezila na několik málo komerčně zajímavých rostlin, často pěstovaných na nepotravinářské účely. Omezení střídání plodin a především absence organické hmoty vede k degradaci půdy a snížení schopnosti zemědělské krajiny zadržet vodu.
A co se týče změny klimatu, dovolím si jen pár faktů. Za posledních 150 let se teplota na území ČR zvýšila o cca 1,1 °C a množství srážek zůstává stejné. Vyšší teplota znamená vyšší výpar, a tím je voda více ve formě vodní páry v atmosféře a chybí v půdě. Od teplejšího povrchu se více energie předává do atmosféry. Více energie v atmosféře znamená více hydrometeorologických extrémů. Rovněž platí, že díky silnějšímu zahřátí aktivního povrchu (půdy, vegetace apod.), zvláště v letních měsících, zesilují vzestupné vzdušné proudy, které brání výskytu tzv. zahradnických dešťů, a více se objevují intenzivní srážky, často s erozním či dokonce povodňovým dopadem. Ano, množství srážek zůstává v roční sumě stejné, ale mění se jejich rozložení. Mimochodem, pokud by vás zajímala průměrná roční teplota ČR (průměr 1800–2016 = 7,0 °C), v posledních třiceti letech (1987–2016 = 8,3 °C), resp. poslední tři roky 2014 = 9,4 °C, 2015 = 9,4 °C a 2016 = 8,7 °C. Tyto tři roky patřily k nejteplejším rokům (2014 a 2015 absolutně nejteplejší) od poloviny 18. století. V tomto kontextu lze konstatovat, že nic nenaznačuje, že by se vzestupný teplotní trend měl změnit a začít klesat.
Jaké změny lze očekávat na území České republiky v polovině 21. století?
Pro popis dopadů změny klimatu jsme vytvořili veřejnosti určený web www.klimatickazmena.cz, kde si jeho návštěvník může prohlédnout dopady změny klimatu nejen na zemědělství a lesnictví, ale i na výskyt meteorologických extrémů, změnu vodního režimu a dopady na krajinu. Na portálu pracujeme s třemi různými scénáři chování lidstva (nejpravděpodobnější je tzv. RCP 4.5), pěti různými klimatickými modely (střední odhad, spíše vlhčí či spíše sušší charakter klimatu), vše pro tři časové horizonty 2021–2040, 2041–2060 a 2081–2100.
Zajímavé je, že všechny modely se shodují ve zvyšování teploty. Není divu, emise jsou již v atmosféře a pro příštích dvacet let nepomohou žádná opatření. Bude pokračovat zvyšování teploty.
Jaké sektory jsou nejohroženější a proč?
Jednoznačně zemědělství a lesnictví. Z pohledu zemědělství, ale i vinařství, ovocnářství či zelinářství rozhoduje o úspěchu daného ročníku výskyt hydrometeorologických extrémů. V teplejších zimách je více kapalných srážek a méně sněhových, voda se neakumuluje ve sněhové pokrývce a více odtéká. Zimní měsíce tvoří období, kdy se především ze sněhu doplňují zásoby podzemních vod. Bez něj se tento proces zpomaluje. A někdy se díky absenci sněhu ani nenasytí půdní profil, což je zásadní pro úspěšný start polních plodin na jaře. Navíc, bez sněhu plodiny, zvláště v nižších polohách, více vymrzají. Teplejší klima přináší prodloužení doby vegetace. Rozkolísané nástupy jar budou začínat dříve a otevřou se tak delší časová okna pro vpády studeného vzduchu, což stále častěji budou pociťovat (a již pociťují) obzvláště ovocnáři a vinaři, ovšem i zemědělci, protože polní plodiny dříve spotřebují vodu v půdě, a tím pociťujeme stále silněji pozdně jarní a letní sucho. Zvláště nižší polohy budou mít častěji roky, kdy jim plodiny v zimě při silných holomrazech (nízká teplota vzduchu bez sněhové pokrývky) vymrznou a na jaře budou trpět přísušky. Zvláště plodiny jarní, které nemají tak silný kořenový systém. Zásadní informací je zvyšující se podíl suchých (dlouhodobě prosychajících) půdních vlhkostních režimů na jižní Moravě a hlavně dramatická redukce promyvného režimu, a to i v pramenných oblastech. To následně ovlivní řadu procesů v půdě včetně akumulace organické hmoty. Bude pokračovat nárůst hydrometeorologických extrémů, které převážně souvisí s nedostatkem/nadbytkem vody. Jsou to spojené nádoby, dvě strany jedné mince. Více energie v atmosféře vede skutečně k vyšší frekvenci extrémních hodnot meteorologických prvků. A stále častější budou jejich kombinace. Jednou z nejvýznamnějších je časově současný výskyt vysokých teplot a sucha. To jsou pro rostliny již velmi limitující podmínky vedoucí k drastickému omezení růstu a produkce.
Samostatnou kapitolou je lesnictví. Jen jeden příklad. Smrky, naše nejvíce pěstovaná dřevina, často podléhají kůrovci. Víte, že zdravý smrk kůrovci často odolá? Ale strom oslabený suchem ne. A právě kombinace škůdců a sucha je důvod výrazného poškození našich lesů, především v nižších nadmořských výškách. Nejvíce tento jev pozorujeme v Olomouckém či Moravskoslezském kraji.
Je možné dopady zmírnit?
V dnešní době lze realizovat mnoho opatření. Základem všeho je však diagnóza. Zde bych v oblasti sucha odkázal na webový portál www.intersucho.cz, na kterém jsou v gridu 500 × 500 m v týdenním kroku publikovány mapy půdní vlhkosti a zemědělského sucha pro celou ČR. Navíc nabízí prognózu sucha až na 8 týdnů. Přehled o aktuálním suchu tedy máme a díky našim zpravodajům i o jeho aktuálních dopadech včetně snížení výnosů. Pokud hovoříme o zemědělském a hydrologickém suchu v krajině, tedy zvyšujícímu se nedostatku vody v půdě a ve vodních tocích, resp. nádržích, je plánována a realizována řada opatření proti dopadům sucha, ale současně také povodním. Nejde to hned, je to běh na dlouhou trať. Každé z nich má své ale. V určitých lokalitách potřebujeme nové nádrže nejen pro nadlepšení průtoků v době sucha, ale i pro zadržení velké vody, ale to znamená zaplavení krásného údolí. Jinde je potřeba změnit charakter krajiny, ale to naráží např. na neochotu zemědělců zmenšit kvůli jejich zakoupené velké mechanizaci velkoplošné půdní bloky, jinde by pomohlo změnit skladbu plodin, ale proč pěstovat něco, co neprodám? Půdě by pro zadržení vody rozhodně pomohla organická hmota, tedy především více skotů, ale dnešní kráva nadojí 2× více než kráva před dvaceti lety, a tedy při současné spotřebě a soběstačnosti mléka jich nepotřebujeme tolik. Potřebovali bychom nové trhy jak pro dojného, tak i masného skota. Bylo by výborné propojit vodohospodářské soustavy, ale budou chtít vlastníci na svých pozemcích věcná břemena? Když jsem u vlastníků a nájemců – proč by měl uživatel realizovat opatření proti suchu či erozi, když tím zvýší cenu pozemku, a tím fakticky za kvalitnější pozemek svůj budoucí nájem? Na mnoha místech by se měly vybudovat kapkové závlahy a opět jsme u vlastnických vztahů. Kilometrový páteřní kanál půjde přes pět vlastníků a jeden řekne, že toto břemeno nechce. Jak to asi dopadne? Je to o motivaci vlastníků, ale i uživatelů půdy. Je to také o vhodném načasování, pokud by stát po roce 1997 či 2002 razantně zasáhl, nikdo by proti protipovodňovým opatřením včetně nádrží neprotestoval. Ale lidská paměť je krátká. Kromě toho jsou to všechno investice ve výši stovek miliard. Ale je to o prioritách. Pokud stát najde především legislativní a motivační nástroje, půjde to.
Konají příslušná ministerstva? A existují dotační pobídky? A jaké by měly být?
Opatření, jak zadržet vodu v krajině, jsou častým námětem na MŽP a MZe. Především tato ministerstva a na ně napojené ústavy, jako jsou např. Státní pozemkový úřad, podniky Povodí, či vodoprávní úřady, jsou zodpovědní za strategie boje se suchem. A je jim ke cti, že se touto problematikou zabývají. Otázkou je, zda máme v současnosti „osvícené ministry“, nebo nás dopady měnícího se klimatu již významně dostihly. S největší pravděpodobností jde o kombinaci obojího. Směr dotačních titulů musí jít jednak do krajiny a její schopnosti zadržet vodu, ale i do technologií, např. hospodaření v suchem ohrožených oblastech či hospodaření s vodou na úrovni jednotlivce a obcí. Je pozitivní, že jdou tímto směrem již i současné dotační tituly, ať již z MZe, jako je Podpora retence vody v krajině – rybníky a vodní nádrž, Prevence před povodněmi, Podpora konkurenceschopnosti agropotravinářského komplexu – závlahy, či přímo na využití srážkové vody. Jako poslední vyhlásilo MŽP titul Dešťovka pro oblasti postižené suchem, kde podporuje budování zahradních nádrží, ale i sofistikovanější systémy na přečištění již využité vody pro její opětovné využití. Je-li parametrem úspěšnosti dotačního titulu (ne o všechny je vždy 100% zájem) rychlost vyčerpání, pak rozhodně úspěšný byl.
Má na dotační politiku vliv věda a výzkum?
Výzkumné prostředí v dané oblasti, ve kterém vznikají relevantní vědecké práce, je tvořeno širokým týmem expertních organizací. Například na klíčové publikaci s názvem Sucho v českých zemích: minulost, současnost a budoucnost (mj. ke stažení v aktualitách na www.intersucho.cz) se podílelo 45 autorů. Tým vedli odborníci z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR, Masarykovy univerzity, Mendelovy univerzity v Brně, ale spolupracovali na něm fakticky všechny oborově zaměřené VaV organizace u nás. Nejen tato publikace, o kterou byl i mezi pracovníky ministerstev značný zájem, ale i vyžádané semináře s touto problematikou na MZe či diskuse na MŽP dávají podněty pro zodpovědné pracovníky obou sektorů na tvorbu dotačních titulů. Jsme zváni do odborných komisí, kde sdělujeme své poznatky o vodě v krajině a o dopadech změny klimatu. Obdobně často diskutujeme s pracovníky příslušných ministerských odborů informace z našich expertních webů o aktuálních, ale i očekávaných údajích o vodě v krajině. Samotná tvorba dotačních titulů nepatří do naší kompetence, ale informace, na základě kterých vznikají, jsou s námi v posledních letech konzultovány.
