Po 10. únoru 2017 byly v mediích uváděny informace o hrozícím protržení přehrady Oroville opírající se jednak o zjištěné poruchy hlavního přelivného objektu a tzv. nouzového přelivu vodou přepadající za významné povodně, jednak o evakuaci 190 tisíc lidí z údolí pod vodním dílem.
The Washington Post uvedl, že podle odborníků v USA celkové porušení přehrady nehrozilo. Při pohledu na fotografie díla na internetu z dřívější doby je zřejmé, že tento závěr má oporu v celkové dispozici vodního díla, kde přelivné objekty nejsou v přímém kontaktu s tělesem sypané přehrady. Dnes je možno na Googlu najít množství fotografií, které přibližují stav po opadnutí povodně, zejména výmoly pod nehrazenou částí nouzového přelivu, kde nebylo žádné zařízení pro tlumení energie přepadající vody.
Údajně se za povodně při průtoku hrazeným přelivem 1 400 m3/s na betonovém skluzu v jednom místě objevila porucha, která zřejmě vyvolala následující manipulace: uzavření uzávěru přelivu z obav o rozvoj výmolu na skluzu, ponechání vzestupu hladiny vody v nádrži a následující přepadání vody přes korunu nehrazeného přelivu spojené s výmoly na neopevněném svahu, což zřejmě vedlo k rozhodnutí o obnovení funkce hrazeného přelivu. Zároveň byla voda z nádrže odváděna jednak přes turbíny vodní elektrárny, jednak spodní výpustí (více než 600 m3/s). Kapacita přelivných objektů je 4 245 m3/s.
Co je třeba doplnit
Kalifornie jako jeden z nejvyspělejších států USA opírá svůj rozvoj zvlášť výrazně o zajištění vody pro obyvatelstvo, zemědělství a průmysl. I když její rozloha je necelých 5 % rozlohy USA, co do počtu významných vodních děl s nádržemi je jich téměř čtvrtina z více než 6 000 uváděných významných přehrad. Převážně jde o víceúčelová vodní díla s hlavní váhou na zásobování vodou.
V případě Oroville se zejména uvádělo, že jde o nejvyšší přehradu v USA (235 m). Co je vodohospodářsky zvlášť cenné, že se podařilo vytvořit nádržní objem 4,36 miliard m3 (což je zhruba šestinásobek objemu nádrže Orlík, plocha povodí Vltavy po Orlík je však o něco větší). Že vodní dílo bylo z hlediska hospodaření s vodou velmi užitečné, prokazuje skutečnost, že s ohledem na výrazné sucho v oblasti před několika měsíci hladina nádrže zaklesla o více než 100 m pod normál.
O zásadních investicích v zájmu zajištění dostatku vody v Kalifornii vedle velkého počtu nádrží svědčí mj. projekt převodu vody z řeky Colorado (spojený s výstavbou nádrže Hoover a dalších) do jižní části státu, realizovaný v období před druhou světovou válkou.
Je třeba mít na zřeteli, že hydrologické poměry USA se vyznačují obzvlášť extrémními jevy. Pro vodní díla na tocích jde o jejich bezpečnost během povodní. Když se ve druhé polovině 20. století dospělo k názoru, že pro odhad parametrů extrémních povodní celosvětově běžně užívaná statistická extrapolace často nevede k spolehlivým výsledkům, byla vypracována nová metodika. Jejím základem je odhad pravděpodobné maximální srážky na studované povodí a stanovení odpovídajícího odtoku (PMP – PMF). Po přijetí nového postupu, závazného pro celé Spojené státy, byla nařízena prověrka všech vybudovaných vodních děl na tocích a stanoven termín, do kdy je nutno pojistná zařízení přehrad adaptovat v souladu s přísnějšími požadavky. Této prověrce se nepochybně podrobilo i VD Oroville. V podmínkách Kalifornie je možné se setkat s různými velkoryse řešenými pojistnými zařízeními, včetně vytvoření přelivu vylámáním ve skále. Proto by ani rozčlenění pojistného zařízení na hlavní hrazený přeliv se skluzem (celkové šířky 280 m) a směrem k pravobřežnímu zavázání, betonový nehrazený přeliv o délce 283,5 m a další přelivný práh (244 m) nemělo překvapit.
Pokud jde o evakuaci velkého počtu lidí, vysvětlení je asi třeba hledat v systému zvládání krizových situací s vědomím, že v Kalifornii existuje široká škála rizik, např. seismické účinky, velké lesní požáry atd., při jejichž zvládání je nutno postupovat velmi razantně.
Ve spolupráci s kolegy na katedře hydrotechniky ČVUT, zejména L. Satrapou a M. Zukalem.
