V minulosti se řešily vždy hlavně povodně, nyní je nutností přihlížet i k variantě sucha, což je téma, které se dotýká celé České republiky. Jak velký význam má sucho z pohledu Povodí Vltavy?
Jak velký význam má sucho z pohledu státního podniku Povodí Vltavy? Státní podnik Povodí Vltavy spravuje území o rozloze téměř 29 000 km2, to znamená území větší než je 50 % území Čech. Je tedy zřejmé, že problematika sucha se nás dotýká zcela zásadním způsobem, bez ohledu na skutečnost, že v námi spravovaném povodí není provozováno mnoho závlahových systémů pro zemědělskou výrobu, jako třeba na jižní Moravě či v Polabí. V rámci našeho povodí se vyskytuje několik oblastí, které se již dlouhodobě potýkají se suchem. Jednou z takových lokalit je například Rakovnicko. Podíváme-li se ale na veřejně dostupnou mapu meteorologicky možného sucha v Atlasu podnebí Česka, tak vidíme, že meteorologické sucho se v našem povodí může vyskytovat i v jiných lokalitách, zejména v povodí Berounky, na dolním toku Vltavy, na Sázavě i na jihu Čech, vlastně skoro všude.
Ve Vaší otázce říkáte, že „v minulosti se řešily hlavně povodně a nyní je nutností přihlížet i k suchu“. Myslím, že takto položená otázka ukazuje právě ten problém, proč a jak je sucho vnímáno. Jak povodně, tak sucho jsou přírodní jev a ani jednomu nelze zabránit, jen někdy umíme, více či méně, snižovat jejich negativní dopady a svým způsobem se na ně do určité míry „připravit“. Žijeme ve vodním blahobytu, opravdu pořádné sucho naše generace nezažila, a proto si s problematikou sucha neumíme jednoduše poradit. Lépe se nám řeší problematika povodní, které se v posledním období opakují častěji, realizujeme protipovodňová opatření, ať přírodě blízká či technická, máme dobrou legislativu na povodně, včetně možností odstraňování jejich následků atd. atd. Pokud se ale týká sucha, nemáme nic. Je smutné, že problematiku sucha začínáme řešit až ve chvíli, kdy se začínají projevovat jeho náznaky. Ministr zemědělství M. Jurečka spolu s ministrem životního prostředí R. Brabcem tento pomyslný prapor „řešení problematiky sucha“ zvedli a v rámci meziresortní pracovní skupiny Voda – sucho se začalo něco dít. Díky za to. Kladu si jen otázku, zda nám to opravdu vydrží, protože opatření na ochranu před suchem jsou bolestnější než opatření na ochranu před povodněmi, a jak vidíme již nyní, je velmi složité je připravovat, natož realizovat s ohledem na regionální zájmy, s ohledem na délku volebního období, kdy je téměř nemožné prosazovat nepopulární opatření ve prospěch nejen našich budoucích generací, ale možná i ne vzdálené budoucnosti. Proč si neumíme tuto skutečnost nedostatku vody uvědomit a společně hledat řešení v zájmu nás všech? Je to právě proto, že neumíme s ohledem na výše uvedené prosazovat a následně udržet koncepční záměry, a to vyplývá právě z toho, že žijeme ve vodním blahobytu. Zatím…
Vrátím se ale k problematice sucha v území spravovaném státním podnikem Povodí Vltavy. Stejně jako v celé České republice jsou i v povodí Vltavy jediným zdrojem vody atmosférické srážky. Pokud se sejdou nepříznivé okolnosti jako například nedostatek zásoby vody ve sněhu v zimním období a nastane deficit srážek, jako jsme zažili například v loňském roce, všechny tyto nepříznivé okolnosti akcelerují úbytek vody v půdě, krajině a následně i ubývání vody ve vodních tocích, včetně snížení vydatnosti pramenů a poklesu hladin podzemních vod.
Mohu konstatovat, že vodohospodářská infrastruktura státního podniku Povodí Vltavy ukázala, že se s problematikou sucha v roce 2015 dokázala vypořádat. Především díky vodním nádržím byly v povodí Vltavy zajištěny v roce 2015 odběry vody pro zásobování obyvatel pitnou vodou, pro průmysl i pro chlazení JETE. Současně byl díky nim zajišťován alespoň minimální průtok na tocích pod vodními díly. Pouze na dvou z 33 významných vodních děl bylo nutno přistoupit k mimořádné manipulaci, aby nebyl vyčerpán zásobní prostor, přičemž v obou případech se jednalo vlastně o preventivní opatření. Vodní nádrže posloužily jak k zajištění potřeb obyvatelstva, tak byly přínosem pro ochranu přírody díky dlouhodobému zajištění minimálních zůstatkových průtoků pod nimi. Nejvýznamnější roli v tom sehrály vodní nádrže Vltavské kaskády Orlík a Lipno. V případě zásobování obyvatelstva pitnou vodou to byla vodárenská nádrž Švihov na Želivce.
V rámci státního podniku Povodí Vltavy vidíme priority ve vazbě na řešení problematiky sucha zejména v zadržení vody v krajině, tedy ve změně obhospodařování půdy zemědělci v mnohých lokalitách, ve snížení či zamezení eroze, v budování malých vodních nádrží, v revitalizacích vodních toků, ale i v budování nádrží, aby bylo možné v případě potřeby vodu zadrženou v krajině efektivně využívat. V současné době připravujeme nádrže v lokalitách Senomaty a Šanov na Rakovnicku, tedy v oblasti dlouhodobě postižené suchem.
V létě byla zveřejněna očekávaná studie zpracovaná odborníky z ČVUT, jejímž úkolem bylo zjistit možnosti Vltavské kaskády. Domníváte se, že se tato studie zaslouží o výraznou změnu, hlavně co se týče přístupu k povodním a změnám priorit?
Jedná se o studii „Prověření strategického řízení Vltavské kaskády – parametry manipulačního řádu“, kterou zpracoval doc. Dr. Ing. Pavel Fošumpaur z ČVUT v Praze. Po povodních v posledních 15 letech se vždy rozvine diskuse, zda se nemají jinak uspořádat priority jednotlivých přehrad Vltavské kaskády. Stalo se to i po poslední povodni v roce 2013 a studie do nynější diskuse přináší odborné podklady, aby diskutující měli k dispozici všechny informace. Nastavení priorit je totiž pro nás důležité – podle nich jsou vytvořeny manipulační řády, které určují, co a v jakém čase má náš dispečink za konkrétních podmínek udělat, aby kaskáda jako celek i jednotlivé přehrady plnily své účely. Třeba Slapy jsou primárně rekreační nádrž a Orlík především zajišťuje tolik vody, abychom v suchých obdobích zajistili minimální průtok ve Vltavě pod kaskádou, konkrétně 40 m3/s v profilu Vrané nad Vltavou. Osobně jsem přesvědčen, že tato studie svůj účel stoprocentně naplňuje ihned od jejího vzniku.
Význam studie spočívá především v tom, že do doby jejího zpracování neexistoval dokument, na základě kterého by bylo možné diskusi o případných změnách priorit Vltavské kaskády zahájit. Studie takovým dokumentem je a přináší analýzu, do jaké míry je Vltavská kaskáda technicky schopna více chránit před povodněmi a jaké dopady by toto zvýšení její ochranné funkce mělo na ostatní funkce kaskády, tedy především na udržování dostatečného průtoku vody ve Vltavě pod kaskádou (akumulace vody pro období sucha), zajištění odběrů vody, výroby elektřiny, plavby na Vltavě, včetně využití rekreačního potenciálu Orlické a Slapské nádrže.
Výsledky studie ukázaly, do jaké míry je Vltavská kaskáda technicky schopná zvýšit ochranu území pod kaskádou před povodněmi a jaké dopady by toto zvýšení mělo na její ostatní funkce. Studie otevírá cestu k odborné i veřejné diskusi na téma možných změn priorit Vltavské kaskády. Zároveň státní podnik Povodí Vltavy zpracoval ke studii komentář s vysvětlivkami pro laickou i odbornou veřejnost. To vše je přístupné na webových stránkách našeho podniku www.pvl.cz v sekci Vodohospodářské informace.
Již v průběhu povodní 2013 a po nich přicházeli starostové a představitelé měst a obcí na dolním toku Vltavy s tvrzením, že kdyby VD Orlík mělo větší objem retenčního prostoru, mohlo se následkům povodně v jejich obcích zabránit buď úplně, nebo z velké části. Opakovaně se objevovaly názory, že by měla být Orlická nádrž prázdná, a tím by byla ochrana před povodněmi obcí na dolním toku Vltavy vyřešena.
Základním cílem studie bylo tedy prověření možností posílení retenční funkce Vltavské kaskády pomocí variantního řešení strategického řízení. Studie má za úkol současně ověřit dopady jednotlivých řešených variant na ostatní účely Vltavské kaskády. Celkem bylo posuzováno sedm variant, včetně varianty „prázdného Orlíka“. Tato extrémní varianta ukázala, že povodeň z roku 2013 by prázdný Orlík zadržel, ale povodeň z roku 2002 nikoliv.
Studie poskytuje odborné hledisko na danou problematiku, to ale není a nemůže být jediný pohled na věc. Mnohé z účelů přehrad jdou totiž proti sobě. Zvýšená povodňová ochrana znamená vytvoření většího zásobního prostoru na Orlíku, aby pojal větší část případné povodně. To ale není v souladu s potřebou zabezpečovat odběr vody a udržovat průtok v době sucha ani s energetikou – to všechno naopak vyžaduje dostatek vody v nádrži. Stejně tak ho potřebují podnikatelé, jimž při snížení hladiny ubyde rekreantů v kempech, nemluvě o dopadech na splavnost Vltavy do Českých Budějovic, do které stát v posledních letech vložil nemalé finanční prostředky včetně prostředků z EU. Takové rozpory odborníci vyřešit neumí, na sladění rozdílných zájmů veřejnosti existuje politika.
Společně s protipovodňovými opatřeními souvisí také zadržování vody na malých vodních tocích. Znamená to, že se stát nyní rozhodne ve velkém stavět malé vodní nádrže či učiní i jiná opatření?
Myslím, že jsem se o tomto problému zmínil již v rámci odpovědi na první otázku. Ve vazbě na řešení problematiky sucha, ale i ve vazbě na ochranu před povodněmi je prioritou maximální možné zadržení vody v krajině. Na tom se asi všichni shodneme. Nepřísluší mi vyjadřovat se k tomu, o čem nyní rozhodne stát, jak se ptáte, ale z odborného hlediska je budování malých vodních nádrží v krajině přínosem, protože napomáhají k zadržení vody v krajině. Jejich funkce v období sucha je však vázána na konkrétní klimatické, hydrologické, morfologické, pedologické a další poměry v místě. Na drobných vodních tocích lze uplatňovat řadu přírodě blízkých opatření, jako jsou například revitalizace vodních toků či denaturace. Stavba malých vodních nádrží obecně je důležitým opatřením pro retenci vody v krajině, ale není to opatření, které by bylo na prvním místě. Nejdůležitějším je retence vody v půdě, zamezení eroze atd.
Všechna opatření jak na ochranu před povodněmi, tak na ochranu před suchem se musí řešit v kontextu celého daného povodí, a to v kombinaci přírodě blízkých i technických opatření podle toho, v jakém úseku vodního toku je které vhodnější. Na to máme i příslušné dotační programy, jako je OPŽP a Podpora prevence před povodněmi.
Příroda je dokonalý systém a vždy bude o krok před námi a nenechá si násilně vnutit jen to, co my chceme. Musíme ji respektovat a přistupovat k řešení jak problematiky ochrany před povodněmi, tak problematiky sucha komplexně, nikoli podle toho, zda „patříme“ pod resort zemědělství či životního prostředí. Bohužel se tomu tak často děje, ale takový přístup je krátkozraký.
V rámci aktivit státního podniku Povodí Vltavy připravujeme ve spolupráci s obcemi v některých lokalitách suché nádrže, poldry a rovněž připravujeme další revitalizace. V posledním období se nám podařilo uskutečnit mimo jiné revitalizaci na Stropnici v Novohradských horách, revitalizaci Loděnice v katastru obce Nenačovice na Berounsku a zejména revitalizaci Blanice ve Vlašimi v intravilánu města.
Mnoho lidí nesouhlasí s rozhodnutími jako zvyšování retenčního prostoru některých nádrží a obávají se zásahu v krajině při výstavbě nových nádrží. Kdo v takové situaci řeší spory s obyvateli a jaký mají vliv na vývoj věcí?
Spotřeba pitné vody z kohoutku se pohybuje v Česku kolem necelých 90 l na osobu za den a neustále rok od roku klesá. Ve vyspělém světě (jak uvádějí některé studie) je situace zcela opačná a směrem na západ se denní spotřeba na osobu zvyšuje. V severní Americe je spotřeba na osobu a den až 300 l a ve Spojených arabských emirátech dokonce 500 l pitné vody na osobu a den. Tam vodu ale získávají dovozem a výrobou z mořské vody. Naproti tomu v rozvojovém světě si lidé musí vystačit s 10 l vody denně. Toto množství přitom odpovídá jednomu našemu spláchnutí na toaletě, samozřejmě pitnou vodou.
Kam sáhneme my, až bude vody nedostatek? Málokterá země na světě, ne-li žádná, si dovolila ten luxus jako my, když se politici nedokázali domluvit a v roce 2009 bylo zrušeno územní hájení lokalit vhodných, podotýkám, že lokalit potenciálně vhodných, pro výstavbu vodních nádrží v horizontu 50, 80 až 100 let. Jednalo se o lokality vybrané na základě regionálních, geologických a inženýrsko-geologických průzkumů z počátku minulého století. Hájená lokalita splňovala podmínku možnosti vybudování vlastního přehradního tělesa a byla umístěna na vodním toku, který by mohl vodní nádrž z hydrologického hlediska naplnit. Co bylo omezeno? Výstavba chemického průmyslu, produktovodů a různých dopravních koridorů. Proč to bylo omezeno? Jednak z důvodu zamezení znehodnocení jedinečného místa pro výstavbu přehradního tělesa, jednak z důvodu případných budoucích vysokých nákladů na přeložky různých významných koridorů. Není pravda, že by se tímto hájením lokalit bránilo rozvoji obcí, zejména individuální výstavbě. Tyto hájené lokality přežily celý minulý režim, až do zmíněného roku 2009. Bohužel i v tomto případě platí, že se snadno bourá, ale postavit zpět něco funkčního je složité, často nemožné. V současné době vidíme, jak je složitá snaha vrátit zpět některé lokality vhodné pro akumulaci vody nad rámec platného Generelu, který je slabou náhražkou zrušeného hájení výhledových lokalit.
Kde budeme v budoucnu brát, zachytávat vodu, kterou budeme potřebovat, když veškerým zdrojem vody v Česku jsou atmosférické srážky a veškerá voda z našeho území odtéká? Všichni jsme se to přece učili na základní škole. Nechápejte prosím toto jako obhajování výstavby přehrad betonovou lobby. Tak tomu vůbec není. Tak jako je tomu ve většině případů, můžeme nejlepšího či nejúčinnějšího výsledku dosáhnout pouze kombinací více opatření. Stejně tak je tomu i v tomto případě. Základem všeho je zcela jistě zadržení vody v krajině, o kterém jsem se v našem rozhovoru zmiňoval již několikrát, ale teprve díky vodním nádržím s touto vodou lze v případě sucha i jejího nedostatku s ní hospodařit a účelně s ní nakládat ve prospěch potřeb člověka i přírody.
Vím, že se s tím možná již opakuji, ale společnost si přece musí umět odpovědět na otázku, co od vody vlastně chce? Vzhledem k protichůdným požadavkům obyvatel i s ohledem na krátkodobé lokální zájmy, ale i z důvodu, že jsme dosud nezažili skutečný nedostatek vody, si společnost stále na tuto otázku nedokáže jednoznačně odpovědět. Právě problematiku sucha a extrémních hydrologických jevů bude zcela nezbytné opravdu odpovědně řešit, se všemi možná i ne zrovna příjemnými doprovodnými jevy. Je potřeba již nyní skutečně myslet na naše budoucí generace, protože zatím tomu tak úplně není. Budeme se muset snažit účelně a důsledně prosazovat koncepční výhledová opatření, která přežijí nejedno volební období. Ano, co občan, to volič, ale není možné oddalovat a neřešit problematiku sucha a případného nedostatku vody do budoucna. Je třeba myslet i na potomky současných voličů a obhájit nyní i opatření pro budoucnost. Jsem rád, že v současné době probíhá aktualizace Generelu, ale s ohledem na vše, co jsem zde zmínil, se domnívám, že se k této problematice neumíme pořád postavit čelem.
Veškeré projednání takovýchto záměrů a jejich případná příprava probíhají v rámci platné legislativy v naší republice a podléhají standardním povolovacím a schvalovacím procesům. Každý, kdo je k tomu oprávněn, se může těchto řízení zúčastnit a svoje námitky uplatnit. Případné spory jsou řešeny zcela přesně podle platných právních předpisů. Je nepochybné, že takto kontroverzní kroky budou mít vždy své zastánce a odpůrce, a proto jsou v našem právním prostředí nastaveny takové mechanismy, aby mohly být všechny připomínky vypořádány. Výsledek je zatím jediný, a to že v případě vody pro budoucnost upřednostňujeme aktuální a lokální zájmy před zájmy budoucích generací.
S tím souvisí i nádrž Orlík, která je stěžejní nádrží Vltavské kaskády. Plánujete s tímto vodním dílem nějaké změny, které by se projevily v akumulaci vody, a to jak při povodních, tak v období sucha?
Na základě vyhodnocení vodohospodářského řešení nádrží a porovnání zjištěných parametrů s dílčími výstupy studie ČVUT navrhl státní podnik Povodí Vltavy na jaře roku 2015 změnu manipulačního řádu, která spočívala v posílení protipovodňové funkce vodní nádrže Orlík. Nejdůležitější úprava se týkala zvětšení retenčního prostoru na nádrži Orlík o 31,35 mil. m3 (ze stávajícího objemu 62,072 mil. m3 na 93,422 mil. m3), čímž dochází ke snížení hladiny zásobního prostoru vodní nádrže Orlík o 1,3 m. Toto posílení protipovodňové ochrany bylo přitom navrženo tak, aby ostatní funkce VD nebyly výrazně omezeny, nebo byly omezeny jen částečně. Míra povodňové ochrany na dolním toku Vltavy byla do té doby na úrovni necelé Q 10, navržené zvětšení retenčního prostoru zajistilo ochranu blížící se až Q 20. Další navýšení retenčního prostoru by bylo možné pouze na úkor zásadního negativního ovlivnění některého z dalších dosavadních účelů Vltavské kaskády. Proto jsme logicky nenavrhovali ještě větší zvýšení retenčního prostoru na Orlíku. Krajský úřad Středočeského kraje vydal rozhodnutí o změně manipulačního řádu vodního díla Orlík ve výše uvedeném smyslu, tedy ve smyslu posílení ochranné funkce Vltavské kaskády před povodněmi ve prospěch obcí na dolním toku Vltavy. No a jak jsem se již zmiňoval v odpovědi na vaši první otázku, žijeme ve vodním blahobytu, žijeme prostě v Česku, a tak není možná ani moc překvapující, že ty obce, v jejichž prospěch došlo k posílení ochrany před povodněmi, podaly proti tomuto rozhodnutí odvolání s tím, že chtějí navýšení retenčního prostoru ne o 31 mil. m3, ale skoro o 60 mil. m3, tedy na 120 mil. m3. No a jak to bylo dál? Ministerstvo zemědělství, jako odvolací orgán, potvrdilo v prosinci 2015 rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje, který vydal rozhodnutí o změně manipulačního řádu vodního díla Orlík. V současné době jsme v situaci, kdy město Mělník a další obce na dolním toku Vltavy podaly žalobu na Ministerstvo zemědělství s tím, že chtějí retenci na Orlíku 120 mil. m3. A teď si to vše spojte s mojí úvahou o prosazování koncepčních řešení v odpovědi na první otázku. Místo toho, aby Kralupy nad Vltavou, Nová Ves a další obce přistoupily k budování ochrany před povodněmi např. z dotačních programů, které za tímto účelem stát vytváří, zvolily mediální způsob řešení ochrany před povodněmi na úkor jiných obcí v území nádrží Vltavské kaskády a na úkor celospolečenského zájmu, jako je ochrana před suchem a s tím související nadlepšování průtoku ve Vltavě v takovém období po co možná nejdelší dobu. Možná se tomu nemusíme divit, na podzim jsou komunální volby, ale jedno je jisté, takový postup je nejen slušně řečeno „neseriózní“ vůči jejich voličům, ale z věcného hlediska zcela mylný. Státní podnik Povodí Vltavy je připraven realizovat ochranu před povodněmi např. v Kralupech nad Vltavou již mnoho let, dokonce v období před povodní v červnu 2013, ale z důvodu nedohody v Kralupech nad Vltavou, z důvodu, že město není schopno za tak dlouhé období vypořádat potřebné pozemky k této ochraně před povodněmi, se nic neděje. Proto možná ta odvolání, ta žaloba… A co Berounka? Udělejte si v této souvislosti obrázek sami.
Je obecně známo, že Česká republika nemá žádný významný tok, který by přiváděl vodu. V jednom rozhovoru jste zmínil, že se objevují signály ohledně zadržování vody sousedním zemím, např. Německu. Mohl byste tuto záležitost rozvést?
Ano, mohl. Použiji nejprve takový příměr. Když se stane, že někomu vyschne na zahradě studna, většinou ho jako první napadne, že za to může soused, který si vyhloubil vlastní studnu, nebo udělal nějakou stavbu či terénní úpravu, a tím mu odklonil pramen. Až teprve poté přicházejí na řadu další možné příčiny, jako například že celý rok na daném místě prakticky nepršelo a že tedy vodu ve studni nemá ani ten dotyčný, ani jeho sousedé z širokého okolí, nebo že od doby vyhloubení studny dotyčný postupně sám zvýšil odběr podzemní vody z ní, aby zajistil dostatečný komfort pro své bydlení, a vydatnost studny již nestačí jeho požadavkům. Je to lidsky obvyklá, i když důkazy často nepodložená reakce, která se bohužel může promítnout i v mnohem větším měřítku.
V srpnu loňského roku, v důsledku velkého sucha, se opravdu objevilo v tisku u našich západních sousedů ve Spolkové republice Německo, že Česko jim zadržuje vodu. Skutečností přitom je, že ani my jsme vody neměli nadbytek a že sucho nás loni postihlo srovnatelnou měrou jako některé země sousedního Německa. Přeberte si tedy tento výrok každý sám, ale při jeho čtení mi „běhal mráz po zádech“. Ano, stejný problém se suchem a nedostatkem vody řeší či budou řešit i sousední země a nejen ty. Mám takový neblahý pocit, že si ale jinde příslušná rizika vyplývající z nedostatku vody uvědomují podstatně více než u nás. A tím se opět vracíme k problematice, o které jsme se bavili v předchozích otázkách.
Jaké jsou nejdůležitější úkoly státního podniku Povodí Vltavy v nejbližších letech?
V následujících letech bude naše činnost vycházet zejména z nově přijaté koncepce rozvoje podniku pro období 2015–2019. Naše činnost je zaměřena mimo plnění běžných zákonem daných povinností na uskutečnění několika prioritních strategických cílů, kterými jsou zejména prevence před povodněmi – realizace akcí z programu Podpora prevence před povodněmi III, a to jak na státním vodohospodářském majetku, tak v případě akcí, jejichž navrhovatelem jsou příslušné obce, dokončení odstraňování povodňových škod z června 2013 do konce letošního roku, uvedení plánů dílčích povodí do praxe a zahájení procesu jejich aktualizace pro další šestiletý cyklus. Neméně důležitým prioritním strategickým cílem je zajištění finančních prostředků na činnost podniku nejen z plateb za odběry povrchových vod, kde bude snaha kopírovat průměrnou roční míru inflace, ale také v maximální možné míře využít dalších zdrojů programového financování na období 2015 až 2020, včetně zdrojů z vlastní „podnikatelské“ činnosti. Dále chceme prohloubit a zdokonalit úzkou komunikaci zejména na komunální úrovni se zástupci samosprávy a dále i se zástupci státní správy a také s veřejností. Základním předpokladem naplňování našich činností je mimo jiné transparentnost při zadávání veřejných zakázek a postupná možnost využívání institutu sociálně odpovědného zadávání veřejných zakázek. Naším cílem pro následující roky je, aby státní podnik Povodí Vltavy byl nejen odbornou veřejností vnímán jako moderní, profesně a odborně zdatná, transparentní vodohospodářská organizace s důrazem na ochranu životního prostředí, která efektivně nakládá s majetkem státu, k němuž má právo s ním hospodařit, a zajišťuje odbornou pomoc správním orgánům při jejich rozhodovací činnosti. Povodí Vltavy, státní podnik, se bude aktivně podílet i na vytváření koncepcí při řešení důsledků možných klimatických změn na úseku vodního hospodářství.
V praxi to znamená, že již jsme aktivně zapojeni do naplňování vládního usnesení č. 620 z 29. července 2015, jehož úkoly jsou formulované v materiálu „Příprava realizace opatření pro zmírnění negativních následků sucha a nedostatku vody“.
V oblasti podpory prevence před povodněmi (Program 129 260 – Podpora prevence před povodněmi III) připravujeme mnohá protipovodňová opatření zaměřená na technická opatření podél vodních toků a na vytváření akumulačních a retenčních prostor u vodních toků, zřizování poldrů, vodních nádrží s vyčleněnými retenčními prostory a vytváření řízených rozlivů povodní, vše realizované podle podmínek programu, a to včetně akcí navrhovaných obcemi.
V oblasti optimalizace vodního režimu krajiny připravujeme protipovodňová opatření formou úpravy koryt vodních toků přírodě blízkým způsobem, akce na podporu biodiverzity – opatření k překonání migračních bariér (tedy rybí přechody) a opatření prevence před suchem. Tyto akce chceme financovat z podpory SFŽP, konkrétně z některého dotačního titulu OPŽP, který se zaměřuje zejména na optimalizaci vodního režimu krajiny a podporu biodiverzity toku, konkrétně zajištění zprostupnění migračních bariér.
Z konkrétních připravovaných akcí uvedu pouze čtyři, a to zejména proto, že jde o významné hydrotechnické stavby, které představují zásah do stávajících vodních děl, respektive výstavbu nových vodních děl. Jedná se o zabezpečení vodního díla Orlík na Q 10 000, kdy v rámci stávajícího vodního díla bude vybudováno nové zařízení pro převod vody, dále připravujeme výstavbu nového vodního díla Amerika (jedná se o suchou nádrž) pro zvýšení ochrany pod vodním dílem na toku Klabava od Nového Strašecí po Rokycany, kde by tato suchá nádrž měla transformovat stoletou povodeň s kulminačním průtokem Q 100 (66,7 m3/s v profilu hráze) na neškodný odtok 19,4 m3/s, což je průtok menší než Q 5 v profilu hráze. Dále jde o nová vodní díla Senomaty a Šanov, která by měla pomoci k částečné eliminaci sucha v oblasti Rakovnicka, jak jsme o tom hovořili v první otázce.
V nejbližších letech bychom rádi realizovali i výstavbu tří nových malých vodních elektráren, které by výrazným způsobem přispěly k zabezpečení finanční stability našeho podniku.
